http%3A%2F%2Fhoumrovo.gvn.cz%2Ftabu%2Findex.php%2Fstudenti-sob%2F107-qnejvic-m-nadchly-malikostiq-michaela-ramkova.html Celé to začalo jednoho zimního dne asi před rokem. Soutěž Za Školu vysílaná Českou televizí před kamerami uvítala jindřichohradecké gymnázium v základním kole proti Písku. Náš tým složený ze studentů letošní 7. A (Vlasta Hanuš, Marek Janota a Míša Šrámková)si kladl za cíl postoupit ze základního kola. Plán jim vyšel, jenže postupovali stále dál a dál, až se ocitli ve finále, které s přehledem vyhráli. Ze soutěže si tedy odnesli nejen fotoaparáty, DVD přehrávače atd. spolu se spoustou zážitků, ale také hlavní cenu soutěže, a to zahraniční stipendium v hodnotě 100 000 Kč pro každého z finalistů. A tak Míša Šrámková zavítala na pár týdnů do Sydney…
 Jako destinaci jsi z mnoha možností zvolila zrovna Austrálii. Proč?
Rozhodování pro mě předsta-vovalo sáhodlouhý proces. Věděla jsem, že se mi taková příležitost už nenaskytne a proto jsem nechtěla zvolit neuváženě. Mohla jsem si vybírat z anglicky mluvících zemí. Jednoznačně jsem zamítla Evropu. S takovou sumou, kterou jsme obdrželi, by nebylo výhodné zůstat za hranicemi našeho kontinentu, i když by se jednalo o něco delší pobyt. V USA stále přibývá možností, jak si sehnat brigádu, a věděla jsem, že je to destinace, do které se v budoucnu ještě určitě podívám. Takže jsem chtěla vybrat pro nás něco méně dostupného jako je JAR, Nový Zéland nebo Austrálie. JAR i Nový Zéland byly velkými lákadly hlavně z hlediska rozmanité přírody. Na druhou stranu jsem si už nebyla tak jistá bezpečností. Na Novém Zélandě to byla především otázka zemětřesení. Škola v Christchurch, na kterou padla má první volba, byla zrušena. Obyvatelé se zde musí dlouhodobě vyrovnávat s otřesy. Další nabídkou na no-vozélandském čarovném Jižním ostrově byl Queenstown, město s 10 tisíci obyvateli. Věděla jsem, že ale budu svázána na jednom místě kvůli docházce do školy a že by mi tedy bylo odepřeno cestovat a poznávat zdejší tolkienovskou přírodu, což je ta nejatraktivnější věc, kterou může člověk na Zélandu dělat. Jednoduše jsem neměla takovou kuráž jako Vlasta, zabalit školu a cestovat sama na vlastní pěst. Musím se přiznat, že mě lákalo alespoň na chvíli přeměnit můj hradecký stereotypní klidný život na rušný a bez pravidel. Tyto možnosti skrývala všechna australská pobřežní velkoměsta. Ale jaké zvolit? Melbourne a Sydney, odpradávna si konkurující města, se pro změnu střetávala v mojí mysli. Zvolit místo, kde se odehrává první tenisový granslam v roce, nebo místo, které je asi první, které se člověku vybaví při vyřčení slova Austrálie? Naštěstí řešení přišlo s výběrem školy. Škola Kaplan International Colleges, která patří k nejlevnějším, měla pobočku jen v Sydney a to na dvou místech: v centru Sydney a v Manly (část Sydney vzdálená z centra cirka 30 min ferry, turistická a sportovní oblast proslavená především krásnými plážemi). Pro Manly jsem se rozhodla také po zhlédnutí propagačního videa, které namluvila česká studentka (v informacích o škole byl uveden národnostní poměr studentů v 80% prospěch Asiatů, i proto jsem pocítila hrdost, že na video vybrali právě Češku - pravý důvod jsem ale poznala až po příjezdu, kdy jsem zjistila, že realita je odlišná a že 10 z 15 mých nových spolužáků jsou Češi). Rozhodně ale zpětně své volby nelituji. Po několika výletech jsme docházeli s kamarády k zjištění, že Manly je nejideálnější místo k životu v Sydney (cenová dostupnost života zde je už druhá stránka věci :P).
Jak jsi zvládala dlouhou cestu s přestupy a pocit, že jsi úplně sama v cizí zemi? Nezatoužila jsi otočit se a letět domů?
Ten člověk, který byl vystresovaný, jsem nebyla já ale moje matka, která to, musím s politováním říct, hodně odnášela. Já jsem to všechno přecházela se stoickým klidem, až mě to samotnou mile překvapovalo. Jako správný orienťák jsem se před odletem zaopatřila mapami soulského i sydneyského letiště. Nakonec mi moc k ničemu nebyly. Rozhodně se nesmíte ostýchat zeptat kohokoliv z letištního personálu na radu. Když ale letíte s Korean Air nezaručuji, že vám budou jeho zaměstnanci prospěšní. I když se s angličtinou střetávají dennodenně, přišli mi tímto jazykem naprosto nepolíbeni. Ano musím říct, že při nástupu do letadla, kdy jsem byla obklopena jen žvatlajícími Korejci, jsem se cítila trochu nesvá, ale poté, co jsem zaslechla hned na sedadle za mnou ostravský přízvuk, věděla jsem, že alespoň za následujících 10 hodin neztratím kontakt s rodnou zemí. V Soulu se ode mě mladý Ostravák oddělil. Přestoupil do menšího letadla, které směřovalo přímo na malý ostrov poblíž Taiwanu. Dalších několik měsíců tam měl strávit vyučováním malých dětí angličtinu. Tak jen shrnu stručně několik mých dalších zkušeností s Korean Air. Hmotnost zavazadla může být až 20kg, respektive 9kg u příručního.
Každé sedadlo v letadle je vybaveno obrazovkou s širokou nabídkou hudby, her a filmů. Z jídel máte výběr mezi korejským a evropským jídlem. I když nikdy předem neodsuzuji a ráda zkouším neznámou kuchyni, tak to v tomto případě znamenalo být odkázán k několikahodinovému hladu. Při zpáteční cestě jsem strávila jednu noc v 20patrovém hotelu v Soulu, měla jsem tedy šanci si alespoň z malé části toto město prohlédnout. Z letadla byl pohled celkem přitažlivý – řada ostrovů a poloostrovů, které v dálce přecházely v zasněžené hory. To se při přiblížení na zemi změnilo v hemžení továren a přístavních doků. Žádná hezká podívaná.
 Jaké rodině jsi připadla do péče?
Moji rodinu tvořili mladí manželé, kteří ještě neměli děti. Oba se narodili v Austrálii. Hiromi byla původem Japonka, Ben pocházel z Queenslandu. Po svatbě se usídlili v jedné z bohatších částí Sydney - Seaforthu, 10 minut autobusem vzdáleného od mé školy. Rodina byla dobře zaopatřená. Vlastnili středně velký byt s 3 balkóny a krásným výhledem na centrum Sydney. Jejich majetkem a také zdrojem peněz byla firma na mytí oken (cca 50 zaměstnanců a 5 poboček - i mimo Sydney). Svůj volný čas trávili buď u televize, v posilovně, na pláži, s přáteli v baru nebo v kostele. Ben jeden den v týdnu jen tak pro radost vypomáhal mytím okem svým zaměstnancům. Svou církev (byli jehovisti) mi samozřejmě nijak nevnucovali. Přesto jsem se k nim z vlastní vůle připojila jednou v kostele, se záměrem dozvědět se něco víc a utvořit si názor. Sešla se zde komunita přímo mnohonárodnostní. Tématem přednášky byla správná zábava (jaká, v jaké míře a v jaké společnosti). Přednášející se za mnou s velkou zvědavostí v závěru zastavil. Probíral se mnou všechny možné příčiny, proč mají Češi tak ateistický postoj. Rozhodně jsem se tam necítila nijak pohodlně už jenom proto, že křesťanská skromnost a prostota se nepříliš shodovala s moderním vybavením tohoto „kostela“ a s majetností přítomných. Jinak pokud vím, nikdo z mých spolužáků si nikdy nestěžoval na rodinu, která mu byla školou zařízena. Rodiny byly vybírány pečlivě. Rozdíly ale byly ve vzdálenosti od školy, s poskytnutím internetu a s počtem studentů sdílející s vámi pokoj. Já jsem hodně těžila z toho, že jsem se do Austrálie vypravila až měsíc po svých 18. narozeninách. Moje hostitelská rodina tedy nevykonávala roli opatrovníků ale spíše spolubydlících. V prvním týdnu mi byla rodina hodně prospěšná především v otázce rozmluvení, pomalu ale náš styk ochladl. Vídali jsme se méně často. Nebyla jsem spoutána žádnou přesnou hodinou, kdy se mám dostavit na večeři. Naše dohoda byla založená na mé naprosté volnosti a na zdvořilostních telefonátech, kdy jsem jim podala stručné informace o mých plánech. Kdykoliv jsem ale potřebovala s něčím pomoct (vytisknout něco, opravit kolo), hned mi vyhověli. Několikrát jsme si spolu i byli zahrát volleyball. Jediným zklamáním bylo, že mě odmítli odvézt na letiště (i když jsem jim za to samozřejmě chtěla zaplatit). Takže jsem se ve 4 hodiny ráno táhla s 30kg zavazadly autobusem a vlakem. Vím, že bych už příště možnosti ubytování v homestay nevyužila (teď jsem to ale přeci jenom měla pokryto ve výhře). Finančně se to nevyplatilo. Dalo se sehnat mnohem levnější ubytování v místě školy (odpadli by tedy i finance za dopravu). Nevyužívala jsem v rodině ani moc polopenzi (respektive plnou penzi o víkendech). Nestrávila jsem ani jeden víkend doma a platila jsem tedy za něco, co jsem nedostala.
Slyšela jsem, že jsi prý byla v tamější škole mezi pokročilými. Že by to s naší angličtinou alias „czenglish“ nebylo zas tak špatné?
Opravdu Češi patřili na škole po Švýcarech mezi národ s nejlepší angličtinou. Sama jsem byla překvapená a docela vystresovaná, když mi řekli, že se mám zařadit do 2. nejvyššího stupně. A i když ze začátku měla většina náskok v plynulosti mluvení, myslím, že po dvou týdnech se to změnilo. Pořád mám v jazyce velmi slabé stránky (a to především poslech), ale musím říct, že alespoň gramaticky jsem patřila ve třídě k nejsilnějším. Pochválila bych nápomocný a kvalifikovaný personál na škole i vybavenost místního studentského centra (počítače s internetem, knihy podle úrovní pokročilosti, knihy s gramatikou, ukázky testů všech mezinárodně uznávaných zkoušek – FCE, CAE, CPE, IELTS, TOEFL,...).Co ale zpátky v ČR na hodinách AJ hodně postrádám? Mluvení v hodinách pouze v angličtině, samozřejmě vysvětlování významu slov v angličtině, zapojení všech studentů do hodiny. Existuje tolik metod a her ve skupinách, které by se daly praktikovat i v našich hodinách, díky kterým se člověk nenásilně rozmluví a získá jistotu v jazyce. Poté si troufnete i na vážnější témata než jsou koníčky a zájmy. Co se akcentu týče, je ten český nezaměnitelný. Doufám, že ten můj už přeci jenom není tak tvrdý. Je to jedna z věcí, na které si zakládám. Dost to vaší angličtinu vyšvihne (stačí, když používáte základní gramatiku se základní slovní zásobou a skvělý akcent vás posune o stupeň výš a tyto nedostatky zakryje)
Co bylo na Austrálii nejlepší? Je něco, co ses tam naučila a už ti to zůstalo?
Chtěla bych k radosti učitelů říct, že nejhezčí byla prohlídka opery a muzeí. Ale v podstatě to byly spíše maličkosti, které mě tam nadchly nejvíc. Sednout si před školou na pláž, koukat na oceán plný malých černých hlaviček surfařů a prozářený paprsky slunce. Číst Manly Daily. Zaběhat si v písku. Zajít do hospody, kde vám kamarádka naservíruje mangové pivo na účet podniku. Nepřišel den, kdy bych se neseznámila s někým novým. Ta pláž má zatraceně mocné kouzlo – je to multifunkční místo, které především slouží k setkávání a společné zábavě za přispění hezkého počasí (povětšinou :p). Tenhle dennodenní kontakt s lidmi změní vaše chování a přístup. Na celé oblasti se to potom hrozně projeví. Člověk se cítil pozitivně. A to je asi nejlepší, co mi toto místo přineslo. A co jsem se naučila? Největším objevem bylo, že cestovat není žádná věda. Není čeho se bát, není co sáhodlouze plánovat. Jako bych až doteď nevěděla, co mi leží za mým hornopěněnským dvorkem, jaké možnosti mám. Že člověk se naučí a nejvíc si zapamatuje to, co si zkusí v praxi a že se tím neskutečně otrká a získá sebevědomí. Vím, že bez výhry v Za školu by to bylo jiné. Že by mi všechno neservírovali pod nos. Ale co jsem byla ve styku s pracujícími kamarádkami, uměla bych si to vcelku věrně představit a zvládat se to dá.
Seznámila ses jistě s mnoha studenty z různých zemí. Můžeš nám prozradit své oblíbence?
No jistě to bude názor hodně subjektivní a nemůžu to vždy stahovat na celý národ, přeci jenom jsem se seznámila blíže vždy jen se 2-3 lidma z určitého státu. No řekla bych, že nejinteligentnější jsou seveřani (skandinávské národy), kteří také nejlépe ovládají angličtinu. Naopak angličtina Francouzů za moc nestojí, ale jsou skvělí tanečníci a jsou společenští. Švýcaři jsou povětšinou dokonale upravení a možná až trochu zhejčkaní a nesamostatní. Češi jsou pracovití, praktičtí a mají charisma. S Angličany je největší zábava.
 Pár praktických informací na závěr: stahujíce se na Manly (v korunách):
nejlevnější ubytování: 5000/týden
nejlevnější pivo: 120
nejlevnější sandwich: 50
nejlevnější zmrzlina: 150
plat servírky (studentské vízum – max 20hod/týden): až 500/hod (s dýšky)
při vlastním vaření a nerozežranosti jídlo/týden: 1500 škola (povinná 80% docházka při studentském vízu, po 2 měsících školy nastává 1 měsíc prázdnin) – 5000/týden
doprava: autobus (350/10 cest), ferry (120/1 jízda), vlak+autobus+ferry (900/týden)
vstup do muzeí, na výstavy: 0 - 100
1denní výlet (např. Blue mountains, ZOO, plavba lodí) – 1400
výuka surfování/2hod – 700
vstup do klubů – 0 (pozn. striktní ostraha – i snímání otisků prstu před vstupem)
Komentáře:
|
