| "PRVNÍ BÉ" na lyžích |
|
Pátek, 10 Únor 2012 23:40
|
|
Napsal Kudlííí
|
|
Před několika dny jsme se vrátili z našeho prvního lyžařského kurzu, který jsme absolvovali s Gymnáziem. Naneštěstí pana profesora Mazance jsme se vrátili všichni a těch pár neštěstí, co nás cestou potkaly, jsme přežili. Cestou do místa našeho pobytu (jako obvykle – Vítkovice, chata Eliška) jsme málem srazili srnku. Pan řidič byl ale kabrňák a stihl včas zabrzdit. Srnka vyvázla živá a vesele si odhopkala do lesa a my mohli pokračovat v naší cestě. I když jsme kurz přežili, přece jenom se jeden velký úraz stal. Sem tam se někdo vymlátí a to občas nějaké to zranění přinese. A tentokrát to schytala naše spolužačka, která má teď patnácti centimetrovou jizvu na noze. Jelikož se to stalo první den na sjezdovce, zbytek kurzu musela strávit na chatě a s námi si mohla užívat jen ve volných chvílích, kde s námi byla i malá Kačenka, která zde zrovna taky byla na zimní lyžovačce. Největší peckou byly sázky, které se uzavíraly ve volném čase, ve kterém se hrály karty. Kdo prohrál, dostal úkol, který musel splnit. Většinou před zraky mnoha diváků. A úkoly padaly celkem zákeřné, pro okolí ale rozhodně vtipné. Prodat sušenku u vleku za pět korun, přespat na gauči, skočit do hlubokého sněhu, vyfotit se s cizím člověkem, tancovat pod sjezdovkou, zatancovat si s někým ve frontě na vlek, sjet sjezdovku a cestou zpívat: „Pionýři, Pionýři..“. Zdravit hosty v Bufetu se slovy : Rukulíbám ? Pro nás rozhodně žádný problém ! Asi jako na každém vícedenním výletě je zvykem dělat naschvály, tzv. KANADU. Bušením do zdi sousedního pokoje se nám podařilo spolužáka natolik vynervovat, že se naštval a do pokoje nám hodil sníh a celý pokoj byl zahalen do bílé pokrývky. To nás ale neodradilo a v bušení jsme intenzivně pokračovali dál minimálně po dobu 15 minut. Celý týden jsme byli jako andílci. Profesoři si vůbec nestěžovali. Dobře, možná občas padli nějaké připomínky k přílišnému hluku v nočních hodinách a asi se jim taky moc nelíbilo, že sprchy připomínaly spíš rybník, než umývárnu. Ale co, vrátili jsme a všechna naše zranění se už stihla uzdravit. Teď už nám zbývá jenom vzpomínat u fotografií se slovy, že chceme zpátky. Mnoho z nás se tam jistě příští rok vrátí, v podobě externistů. Přece jenom jsme si s Kačenkou slíbili, že se tam příští rok sejdeme znova ! :) Související články:
196 dní zpět Stalo se - říjen 2011
"Seznamováky"
Na počátku září, samoz-řejmě kromě burzy učebnic, proběhly také sportovn 196 dní zpět Bude - říjen 2011
Jeden svět na školách
Ve čtvrtek 20. října se v rámci projektu Jeden svět na školách bude 74 dní zpět "Hrdinové nekecaj a jdou do tmy."
A máme je zase u nás!17. března od 21 hodin i v těch nejzadnějších koutech jindřichohradeck 196 dní zpět Stalo se - listopad 2011
Beseda
Hned zpočátku října a to konkrétně 3. na náš ústav zavítal, jak mnozí tvrdí, kom Komentáře:
|
- ► 2012 (50)
- ► 2011 (83)





