http%3A%2F%2Fhoumrovo.gvn.cz%2Ftabu%2Findex.php%2Fprofesoi%2F21-qpry-dlam-skvle-kremroleq-petova.html V prvním vydání časopisu Tabu! v tomto školním roce jsme se Pod pokličku podívali paní profesorce Ivaně Pečtové. Některé z nás učí na angličtinu, na dějepis či na obojí. Studovala na filozofické fakultě v Praze a v tomto rozhovoru se kromě jejích oblíbených literátů dozvíte i o tom, proč nerada mluví anglicky s Japonci, a proč by poslala na mateřskou také muže. Přeji Vám příjemné čtení a poznávání této profesorky také z jiného hlediska, než ze školní lavice!
Povězte nám něco o vašich začátcích na GVN.
„Nastoupila jsem na konci srpna roku 89 – shodou okolností je to stejný rok, kdy začala na gymnáziu učit také paní Petrů. Předtím jsem rok a půl učila na 5. ZŠ, kde po mně třídnictví převzal pan Maxa. Na GVN jsem ale studovala – například na fyziku mě měl pan Jonák. Ještě dneska si pamatuji, jak byl můj tatínek jediný, kdo dokázal vypočítat jeho příklady. Šlo tam hlavně o logiku, ale stejně se tehdy jen kvůli mně učil novou soustavu SI (která se po jeho studiu změnila). Byla jsem jediná ve třídě, která měla ty příklady vypočítané na jedničku! (smích)“
Učíte angličtinu a dějepis. Nepochybně tyto obory patří i do vašeho osobního života. Baví vás například historická četba nebo návštěvy památek?
„Literatura rozhodně! Nejraději čtu knihy Jane Austenové, Margaret Mitchellové –od ní jen Jih proti Severu, protože bohužel nic dalšího nenapsala. A básně mám ráda od Seiferta, Šrámka a J. V. Sládka.
Navštěvování památek mi samozřejmě také leží u srdce. Naposledy jsem v létě navštívila zámek Žleby u Čáslavi. Vybrat ze všech památek, které jsem viděla, nějakou nejoblíbenější je těžké, ale moc se mi líbí staré ruiny a zříceniny hradů ve Skotsku.
Který z těchto dvou předmětů je vám tedy blíž? Který učíte raději? Angličtinu nebo dějepis?
„To nemůžu říct. Každý předmět je o něčem jiném a oba učím stejně ráda. V angličtině se mi líbí to, že mám osobnější kontakt se studenty, můžu s nimi mluvit a debatovat, jsem k nim blíž, zatímco u dějepisu je to jen o vyprávění.“
Máte v hodinách dějepisu období, které učíte nejraději, které vás nejvíce baví?
„No, rozhodně vím, které mě nebaví! (smích). Husitství v Čechách! A nejvíc mě asi baví renesance v Anglii.“
Proč nemusíte husitství?
„Zřejmě proto, že ho za mých školních let hrozně zprofanovali.“
A angličtina? Ve kterých anglicky mluvících zemích jste už byla?
„V Anglii a ve Skotsku. Teď se chystám do Irska.“
Amerika vás neláká?
„Ale ano. Ta přijde na řadu po Irsku.“
Potkala jste někdy člověka, který měl ve své angličtině tak výrazný přízvuk, že jste mu nerozuměla?
„Jako že jsem ani nepoznala, že mluví anglicky? No... Jednoho Japonce. Bylo to hrozně šišlavé... Ale kdo ví, co si oni myslí o nás. (smích)“
Nechme tedy školu školou a podívejme se vám Pod pokličku. A to doslova! Vaříte?
„Hrozně ráda! Je to taková moje vášeň, při které si krásně odpočinu a relaxuju. Hlavně tedy při pečení. Prý dělám skvělé kremrole. Vařím vlastně pro celou rodinu. Ve všední dny nestíhám vařit, ale ob den většinou uvařím. O víkendu mám času dost.“
A kdybyste nám měla prozradit své oblíbené jídlo?
„Rozhodně rajská! Ale taková ta dobrá a správně udělaná.“
Když už jsme u těch ploten a pokliček – jaký máte názor na ženskou emancipaci? Na to, jestli by měla být žena matka nebo budovat kariéru?
„Myslím, že to se nedá říct obecně. Každé ženě vyhovuje něco jiného. Důležité je hlavně, aby byla s tím, co si zvolí, spokojená.“
Myslíte tedy, že se rodina a úspěšná kariéra nedá spojit?
„Jde o to, co pro tebe znamená úspěšná kariéra. Práce a rodina se spojit rozhodně dá. Hodně žen to dělá. Je to těžké a náročné, ale my ženy to ostatně nemáme nikdy lehké. Chce to dobrou organizaci.“
Otcovská mateřská?
„Za nás to nebylo, toho lituji, protože mi kamarádka ze Švédska říkala, že u nich to funguje. Rozhodně se mi to líbí. Myslím, že když už je muž doma s dítětem, měl by se kromě pečování o něj naučit i vařit a uklízet, aby potom věděl, co ve své ženě má. Nejlepší by asi bylo, kdyby si mateřskou rozpůlili – aby byla chvíli s dítětem matka a potom také otec. A nechápu, proč se to jmenuje mateřská, když jde o otce...(smích) “
Kdy je podle vás nejlepší doba na to, mít děti?
„To je zase hrozně subjektivní. Já bych řekla, že je lepší nejprve dostudovat. A to mi potvrzuje i moje dcera. Dokončila vysokou školu, teď začala pracovat a o dětech ještě nemluví. Ale třeba moje spolužačky z výšky měly děti už během svého studia, zvládly to, ale hodně tehdy při tom využívaly pomoci svých maminek a babiček."
A jaký názor mají na tohle téma vaši žáci, kolegové a lidé, kteří vás obklopují?
„Zase se to liší od člověka. Někdo je rád, když po práci přijde domů a má tam pevné zázemí se ženou, která mu uvaří, jiný zase preferuje něco jiného. Myslím, že během let se postoje nijak výrazně nezměnily. Asi skoro vůbec. Třeba v našem profesorském sboru na GVN máme zastoupení mužů a žen skoro půl na půl, a to se mi líbí. Páni učitelé tu většinou skoro ženskou doménu uvolňují a osvěžují. Je to fajn.“
Moc Vám děkuji za příjemný rozhovor.
Další informace zde:  Komentáře:
|
