http%3A%2F%2Fhoumrovo.gvn.cz%2Ftabu%2Findex.php%2Fpostehy%2F88-santo-u-zase.html Jako každý rok se šestého prosince sejdeme celý široký rodinný kruh u prarodičů, abychom oslavili dědovy narozeniny.
My, vnoučata, pravidelně dostá-váme od babičky adventní kalendář. To samo o sobě je pěkná tradice, jenom bych víc ocenila, kdyby se odehrála v duchu ČESKÝCH Vánoc. A v čem je ten háček? Už v samotných adventních kalendářích. Babička, jakožto výhodně nakupující důchodce, ostřížím zrakem sjede všechny akční nabídky hypermarketů (neboli velkých samoobsluh!) a vítězně zabodne prst do letáku. Pak donutí dědu, aby nastartoval auto, a jede se do Kauflandu. A samozřejmě - kupují se nejlevnější adventní kalendáře, na který není nikdo jiný, než očekávaný, a tak nenáviděný Santa. Babičce je to úplně jedno. Nikdy nevěděla, jak Ježíšek vypadá a ani ji to nikdy moc nezajímalo. Jediné co chtěla vidět, jsou rozzářená očka vnoučat, která dychtivě otevírají jednotlivá okénka. Naivně jsem si myslela, že letos dostanu konečně kalendář s jiným motivem. Ale k mému překvapení, jsem v rukách svírala opět Santu. Nevraživě jsem si ho prohlížela a v duchu jsem ho proklínala. Tak zase další Vánoce spolu… Musím se ho nějak zbavit. Ničí představy o Ježíškovi, jak mě tak i ostatním dětem. Ale jak vlastně náš Ježíšek vypadá? Možná jste zaregistrovali kampaň „Česko kreslí Ježíška“, která se snaží propagovat myšlenku o podobě našeho Ježíška už od roku 2006, a tak zamezit expanzi zaoceánského Američana v červeném. Náš nový Ježíšek je blonďatý kluk s kulichem naraženým na hlavě, šále omotané kolem krku, v dlouhém plášti a andělskými křídly. Ale jak nosí dárky? Vzpomeňte si i vy na své dětství… Určitě vám bylo podezřelé, jak se sakra ty dárky mohly dostat pod stromek? Santa Claus to má dobře vymyšlené – osedlá soby, nabere všechny dárky do sání (nechápu, jak se mu to tam může všechno vejít, na to děti už nemyslí?!?) a pak celý večer lítá nad Amerikou, skáče do komínů a naděluje dárky (vážně nechápu, jak to může stihnout?). I když je to hodně nepochopitelné, téhle představy se děti drží a už se dál neptají. Možná proto, že dnešní děti jsou moc egocentrické a myslí jen a jen na své dárky. Já, jako malá holčička jsem se vyptávala na Ježíška pořád. Rodiče mi natloukli do hlavy, že náš Ježíšek létá na sáňkách otevřeným oknem a pak zazvoní. Nechápala jsem to. Pak mi bylo tajemství prozrazeno. Puf… Při pomyšlení na letošní Štědrý den jsem trochu nervózní. Co s námi rodiče zase provedou? Zavřou nás do pokoje a nechají nás tam, dokud nezazvoní zvonkem? Vždycky se cítím strašně trapně, když otevírá dveře do obýváku. Mám hrát překvapenou?!? Ale… pořád to má to kouzlo. Očekávání, napětí, překvapení a hlavně každoroční klišé – hlavně že jsme všichni zdrávi a spolu. V Americe to mají lehčí. Prostě bych se ráno probudila a šla rozbalovat nadílku. Žádné rodičovské cavyky. Jak by to bylo jednoduché
Komentáře:
|