http%3A%2F%2Fhoumrovo.gvn.cz%2Ftabu%2Findex.php%2Fpostehy%2F115-vzdlani-neni-byznys.html Že se během posledních let školství v naší krásné republice vydalo na cestu do pekel, si pomalu začíná uvědomovat i ten, kdo se o politiku příliš nestará. Dokud šlo o ŠVP, platy učitelů a všechny takové ty změny, které se studentů zase tolik nedotýkali, bylo nám hej.
Že se stávkovalo? (Nutno podotknouti - místy jen symbolicky nebo vůbec.) Co na tom? My byli rádi, že nemusíme do školy. Ve chvíli, kdy si však náš nynější anděl spásy usmyslel, že celou tu už věky prokletou instituci školství vytáhne z bahna a heroicky zachrání zavedením státních maturit, konečně se ozvali také studenti středních škol. A jakmile se rytíř v lesklé zbroji úspěšně rozkmotřil se středními školami, pokračuje ve své misi nejen ke školám základním (čti testování žáků pátých a devátých tříd), ale také k těm vysokým.
A právě o reformě vysokých škol, která teď čeří vodu, si můžete v následujících odstavcích něco přečíst! A že se vás to netýká? Tak povězte? Co chcete po studiu na GVN dělat? Jít na poštu? Nebo na vysokou?
 Studenti VŠ si budou platit školné
Samozřejmě, o tomhle už se mluví dnes a denně a málokoho to překvapí. Bohužel však školné na vysokých školách přináší také mnohá úskalí. Ve státech jako je USA možná školné povznáší školy na vyšší úroveň, ovšem v tom našem, kde se krade ve všech oborech (školství nevyjímaje) je nám dost jasné, kam tohle povede... Jen podívejme, jak na tom jsou soukromé školy a kdo proleze s červeným diplomem tam...
A to ještě nemluvím ani o tom, že placení školného od studia odradí lidi, kteří jsou schopnější a mají větší potenciál než jejich movitější vrstevníci.
A kam dospěje náš stát, když se na vysoké budou prohánět lidi s hlavami tak prázdnými, jako jsou jejich kapsy plné?
Jak se potom bude ČR schopna prosadit v mezinárodním měřítku, když ti, kteří by byli schopni také něčeho jiného, než si koupit titul a místo na přednášce, budou vytírat podlahy, jen aby se uživili?
A poslední připomínka, kterou si nemůžu odpustit. Před pár lety jsem v Lidovkách četla článek o tom, kolik stojí rodinu poslat své ratolesti na studia i BEZ školného. Ty sumy měly hodně nul, ale bohužel ne na začátku...
VŠ bude hodnotit „Agentura“
Co přesně se za tím názvem, vystřihnutým jako z kriminálního filmu (kde pro neznalce: organizace s názvy jako „Společnost“, „Agentura“ a jí podobné představují největšího a nejzkorumpovanějšího nepřítele) skrývá, nikdo přesně neví. Snad jen ti mudrcové, kteří ji vymysleli. Prý na místo akreditační komise, která nyní dohlíží na kvalitu a chod VŠ nastoupí Agentura. Každopádně má být mnohem lepší a prostě ta nejlepší. A zároveň bude také možno VŠ zrušit lusknutím prstu. A má to být nenásilné a stejně rychlé.
Ostatně jako celá tahle reforma. Ale o její uspěchanosti si něco řekneme až za chvíli...
Na četné protesty z řad akademických, které se začaly ozývat, jakmile se informace o blížící se reformě, roznesla, reagovali naši politici, tak jak jim to jde nejlépe. Měli v rukávu svých pár výmluv. Bohužel, ale nepočítali s tím, že jim na to nikdo neskočí. Možná si o sobě myslí, kdovíjak dobří nejsou politici, ale rybáři – to jsou ještě horší. Málokdo jim na to skočil i s navijákem.
Na protesty ohledně školného a toho, že mnozí talentovaní studenti kvůli tomu nedostanou šanci studovat, se naši andílci, kteří nás mateřsky drží za ruku při cestě do pekel, připravili. A to v podobě odloženého školného a studentských půjček. A tady už člověk neví, jestli se má hystericky smát nebo si rvát vlasy a brečet.
Budou stipendia, budou půjčky (a stát za ně bude milosrdně platit úroky! Božínku, čím jsme si zasloužili takovou štědrost?!), dokonce bude možno školné doplatit až PO studiu. Kdo by po tom neskočil všemi deseti? Možná ten, kdo to má v hlavě alespoň trochu srovnané...
Ohledně této záležitosti nemůžu jinak, než citovat komentář pod jedním z mnoha článků na téma reformy VŠ na internetu. Ten to totiž naprosto vystihuje!
Všichni ti lemplové, co o nás rozhodují, vystudovali za naše peníze, a dnes neví co si vymyslet. Dnes by študáky zatěžovali zadlužením se za studia až do důchodu. Po studiích, místo aby si zařizovali rodinu, budovali karieru, tak budou přemýšlet, jak dobu studia splatit...
 A jak se chystaná reforma vysokého školství jeví mně? Hloupé, bezvýznamné, sedmnáctileté studentce gymnázia, které ještě nedávno utírali rodičové mléko na bradě, a která samozřejmě nemá vůbec žádný přehled a nic nechápe?
Jako jeden z nejpovedenějších důkazů toho, jak neuvěřitelně neohroženě a s volnou rukou rozhodují ti, co sedí nahoře. Ti, co by měli pomáhat a živit nás! Ne své peněženky!
Skutečnost, jak rychle totiž celá tahle reforma probíhá, je až udivující. Pokoušeli jste se někdy něco úředně vyřešit? Jakou to trvá dobu! A jak dlouho trvá, než se politici na něčem shodnou? Nekončící schůze sněmovny, kde se naši andílci posílají do chlívků a předčítají si telefonní seznamy, jsou to zářným důkazem! A naproti tomu, jako blesk z čistého nebe, je tady reforma vysokého školství. Návrh byl na podzim, diskuze se nekonala a už se mluví o tom, kdy začne platit. A na pár (vlastně 23 z 26) protestující vysokých škol a davy studentů se nebude brát ohled. Copak oni mají, co říct?
Nejlehčí je všechny osočit. Jedny z vyvolávání sociálních nepokojů, druhé z toho, že jsou falešní hráči, kteří jen okrádají stát a daňové poplatníky. Skutečnost, že tu druhou věc prohlásil muž, jehož vskutku nefalšovaná aférka s přivlastněným perem obletěla svět rychlostí světla, jeho slovům samozřejmě dodává obrovskou váhu a nepřipouští ani špetku absurdity... Kdo by nad naším „propiskářem“ a „všeználkem na hradě“ přece pochyboval? On sám rozhodně nikoli.
Něco vám povím. To, jak rychle se reforma vysokých škol semlela, se mi nelíbí. A nejsem sama. Jeví se mi to tak, že to všechno někdo mistrně vypočítal. Někdo, kdo vidí do peněz, co se pohybují ve školství, tohle všechno vypočítal. Vypočítal, kolik to bude stát, kolik se přijme a hlavně vypočítal, kolik to jednotlivým svatým vydělá. Vypočítal, kolik bude moct nepozorovaně zmizet v kapsách a nevystopovatelných, černých dírách. Že bychom tady měli druhou kuponovou privatizaci, která chytráky v pátek napadla a stát v pondělí okradla?
Jenže... A řekla bych, že teprve teď se dostávám k jádru pudla:
Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme i protestovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Přesně tak se totiž lidé dnes k politice staví. Švejkují a kromě toho také prohlašují, že je úplně jedno, co udělají, protože se stejně nic nezmění. A takhle se k dění v naší republice nestaví jen dospělí – pasivní i aktivní voliči, ale také mladí, což můžu potvrdit, protože to vidím na vlastní oči. A to je na tom to nejtragičtější.
Varování z let polistopadových, že by se nám mohla vrátit totalita, ale v jiné barvě, se v tomhle okamžiku nezdá zase tolik... neopodstatněná.
 A tak si dovolím, tento velmi otevřený, upřímný a také nemálo kritický článek ukončit prvním výkřikem únorového čísla našeho školního časopisu.
A co budu křičet?
Heslo, které se neslo protestními pochody. Heslo, které doprovázelo symbolické vyhazování „devadesáti melounů“. Heslo, které se ozve znovu – jak akademici slibují, pokud se reforma nezruší, nebo alespoň nezmění. A jaké, že to heslo je?
Pohleďte na název článku. Ano, přesně tak.
VZDĚLÁNÍ NENÍ BYZNYS!
Komentáře:
|
