Kdo je online?
Dne 23. února 2013 na stránky tabu.gvn.cz přibyla nová rozšíření. Kalendář, fotogalerie a také...
Celý článek...
Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
Žádné události
Klobásy jsou pryč?

Z pražského Václavského náměstí zmizí do konce tohoto roku veškeré stánky. Bude se to týkat jak trafik a květinářství, tak rychlého občerstvení, kde se prodávají oblíbené opékané klobásy a další pochutiny. V úterý 31. ledna o tom rozhodli pražští radní. Magistrát chce náměstí revita-lizovat a počítá s tím, že do budoucna by tam mělo místo šest unifikovaných stánků.

 
Tuhá zima

Extrémní mrazy, které podle meteorologů na několik nejbliž-ších dnů opanují nejen Českou republiku, ale značnou část starého kontinentu, mají svůj původ daleko za Uralem. Tam se každou zimu utváří rozsáhlá tlaková výše, která se jednou až dvakrát za zimní půlrok rozšíří přes střední Evropu až nad Španělsko či Velkou Británii. "Tlaková výše, zasahující do střední Evropy u nás způsobí vyjasnění oblohy a uklidnění větru. Jestliže předtím sněžilo a vyskytuje se proto sněhová pokrývka, začne se zemský povrch rychle zbavovat svého tepla ," popsal situaci mluvčí ČHMÚ Petr Dvořák.

Nejen o Francii s Martinou Kubičkovou

Pokud se nepletu, učíte na GVN již třetím rokem. Na jaké škole jste působila před nástupem do našeho ústavu? A co vás vedlo k náročné cestě stát se učitelkou?

Po vysoké škole jsem nastoupila na 4. ZŠ v J. Hradci, kde jsem působila 2,5 roku a pak jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. Po příjemně strávených pár letech na mateřské jsem nastoupila na Soukromou školu k p. Toufarovi, pak jsem učila na částečný úvazek i na GVN a poté jsem zůstala zcela na naší škole. 

 
Rozhovor s paní profesorkou Míkovou

Na gymnáziu učíte chemii a biologii. Který obor vás však více baví? Který máte raději? A jaká jsou vaše oblíbená témata v biologii a chemii?

Osobně mě více baví biologie – hlavně zoologie a biologie člověka. A protože tyto obory i více zajímají žáky, tak se mi lépe učí. Z chemie mě nejvíce baví témata, která pro žáky nejsou tak abstraktní, ale znají jejich využití z vlastního života. To se nám pak „rozjíždějí“ velice zajímavé diskuze.

 
Rozhovor s panem prof. Tampírem

Jste učitel tělocviku a zeměpisu, který z těchto předmětů vás baví více vyučovat? Který máte raději ?

Dříve mě bavilo více učit tělocvik, když jsem byl na 5. ZŠ (2 tělocvičny, hřiště, dobré vybavení a dobrá kondice), nyní dávám více přednost zeměpisu.

Poslové jara

Předjaří je jedno z nejhezčích období v roce. Tento věčně mladý čas s sebou přináší rozmanité vůně, naději, radost a očekávání. Je to doba, kdy sluneční paprsky příjemně hřejí a nás to táhne ven. Někdo si vyjede na své motorce, někdo na kole, někdo pracuje na zahradě a někdo se jde prostě jen tak projít do přírody.  Ať už se svým volným časem nakládáte jakkoli, rozhodně neseďte doma a běžte se nechat vést tajemnými vůněmi tohoto krásného období.

 
Z přírody ...dnes trochu odlišně. (duben 2012)

V této části časopisu má své stálé místo příroda, tak fajn. Sedím u Nežárky a snažím se najít inspiraci. Koukám okolo sebe, vnímám to úžasné ticho a cítím "libou vůni" naší milé řeky...   V tu chvíli mi dochází, že článek o přírodě ze sebe v životě nevypotím. Není to proto, že k ní snad nemám vztah. Naopak. Jen v ní neumím hledat fakta. Je to pro mě jeden velký kouzelný celek, ve kterém najdu odpověď téměř na všechno. Ale nadšený biolog ze mě nikdy nebude. Začínají se mi honit hlavou zvláštní věci. Pomalu mi dochází, že celý tenhle pokus o článek bude jeden velký výkřik do tmy. Tímto naprosto dobromyslně doporučuji všem příznivcům Tlakového hrnce, aby raději otočili stránku.

Hostitel / The Host (2013)

Americká spisovatelka Stephenie Meyer pro-slula hlavně svou čtyřdílnou knihou Twilight. Filmové zpracování Ságy, o jehož (ne)kvalitě už bylo napsáno tolik, rozdělilo svět a diváckou společnost na dva znepřátelené tábory. Letošní premiéra filmu inspirovaného její poslední knihou Hostitel, se proto stala očekávanou nejen v řadách fanynek ale také skeptiků.

Při negativním hodnocení již zmíněného Stmí-vání se pro kritiky staly stěžejní na dvě věci - neschopnost herců obsazených do hlavních rolí a špatná knižní předloha, ze které se ani při dobré vůli týmu podílejícího se na vzniku sním-ku nedalo „vysekat“ nic lepšího. Právě proto byla premiéra Hostitele provázena jakýmsi definitivním ortelem, který měl ukázat, co bylo skutečným důvodem (ne)úspěchu Stmívání.

Ještě před tím, než se pustím do samotné recenze Hostitele, zmíním (hlavně pro vás, kteří nevíte, čeho se knihy Stephenie Meyer v první řadě týkají), že hlavním tématem Stmí-vání byl milostný trojúhelník lidské dívky, upíra a vlkodlaka. Twilight si během své doby na výsluní vysloužilo nepříliš lichotivou přezdívku „harlequinka pro náctky“. Nesmíme ovšem autorce upřít to, že se nevěnovala pouze dvě-ma zaláskovaným adolescentům a jednomu třista let starému upírovi. Zapojila do své knihy také jistou formu dobrodružného napětí. Dovo-lím si však tvrdit, že by celkový počet stránek, který byl věnován popisu velice komplikované-ho vztahu tří hlavní aktérů, výrazně převýšil počet stránek věnovaných akčním scénám. A to je ten důvod, proč se na Stmívání ani nedá pohlížet jinak než na milostný příběh, který obzvláště na plátně přílišné hloubky nenabyl.

Kniha The Host se od dnes už jen pro zisk zneužitého a stokrát omílaného tématu upírů posunula docela jinam. Dá se dokonce i říct, že jen samotnou myšlenkou spisovatelka dokáza-la originalitu i vlastní fantazii. Bohužel ale jeden z charakteristických znaků Stephenie Meyer zůstal zachován. Její obliba pro milost-né „úhelníky“. V Hostiteli se totiž také zoufale dlouho rozebírají komplikované vztahy několika postav. Tentokrát ne tří ale čtyř. Kromě tématu tedy Meyer povýšila také z milostného trojú-helníku na milostný čtverec.

 
OSCAR 2013 - Výsledky!

Slavná, každoročně se opakující noc plná zlatých sošek se tentokrát konala 24. února.

V minulém čísle Tabu! jsme Vás přehledně informovali o všech nominovaných filmech, a zároveň jsme také připojili slib, že se dozvíte, kdo vyhrál. A právě tento slib hodláme nyní splnit!

 
Tvůrčí psaní na scéně půdního divadla

Na gymnáziu v  Jindřichově Hradci je podkrovní divadelní sál. Byl to výjimečně šťastný nápad vybudovat tento prostor při realizaci půdní vestavby. Protože samotná existence takto výjimečně vybaveného divadelního sálku automaticky inspiruje k  tvůrčíí činnosti.

Volejbalová Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/volejbal

Od vydání minulého číslo uběhlo už pár týdnu a i naše Volejbalová liga byla obohacena o vý-sledky 4 zápasů, přičemž 2 z nich byli odehrány zcela, 1 napůl a 1 vůbec.

To první se hrálo 18. března a nastoupily proti sobě týmy Matyáš a Azamat. Matyáš ve složení tří hráčů (Marková, Slámová a Furták) získal první set, když vyhrál 20:17. Druhý set získal naopak Azamat tým, hrající ve dvou (Borovka, Bartoš). Ve třetím setu rozhodl Azamat o svém vítězství, když vyhrál 15:8, tedy 2:1 na sety.

V dalším utkání hraném v pondělí 25. března proti sobě nastoupila 8.A a Roman tým. Ten byl ve složení Peterka, Dvořáková, Němcová a musel zkousnout porážku 20:14 a 20:1, díky které si 8.A, ve složení Uksa, Hanuš, Kučera a Šrámková, zajistila konečné rpvní místo v ta-bulce základní části.
Nic na tom nezměnil fakt, že v druhém toho dne hraném utkání prohrála 4.C se 7.A, kvůli zranění Vítězslava Nováka. 8.A si však přesto udržela náskok 1 bodu.

Vzhledem k tomuto zranění, však 4.C kontumo-vala i poslední utkání Základní části. Čímž klesla na 5. místo. A celkově možná klesne až na 6. kvůli neúčasti v utkání o 5. místo.

 
Zavzpomínali jsme na Františka Peltána

Prvního dubna 2013 by své sté narozeniny oslavil původem jindři-chohradecký četař František Pel-tán, radiotelegrafista odbojové skupiny "Tří králů", pocházející z domu "U Mrkvičků" ve Zbuzanech. Tohoto výročí bylo využito k odkrytí nové pamětní desky na domě a povýšení Ferryho, jak byl František Peltán nazýván, na kapitána in memoriam.

Majáles bude pěkný CIRKUS!

Jak všichni víte, i letos nás čeká Majáles. Jak, ale možná už všichni nevíte, pro letošek se půjde „do boje“ o vykřičení hlasivek a pobláznění davu v barvách cirkusu.

S tímto tématem si jistě každý z vás může vyhrát, a přes-tože jste třeba doufali v jiný výběr, můžete si to i tak užít.

Téma totiž není ani tak důležité, jako to, abychom si po-řádně „zablbli“. A tak nám snad počasí dopřeje hodně sluníčka a tepla, při těch našich radovánkách, a i kdyby ne tak věřte, že: „Kdo do našeho cirkusu vstoupí, ten nepro-hloupí.“

Vstupné dobrovolné, zábava zajištěná a možná přijde i kouzelník!

 
Pražský studentský summit

Řekli mi, abych napsal pár slov o Pražském studentském summitu, tedy o projektu, kterého jsem se letos společně s Aničkou Gantnerovou, Míšou Šrámkovou, Kačkou Kratochvílovou a Dášou Kořínkovou zúčastnil. Napsat „pár slov“ o tak úžasné věci, jakou PSS podle mého názo-ru vskutku je, je neuvěřitelně těžký a nevděčný úkol, přesto se pokusím. Tak tedy....

Pražský studentský summit je unikát-ní vzdělávací program pořádaný Asociací pro mezinárodní otázky, který simuluje fungování takových organizací, jako jsou OSN, EU a NA-TO. Dá se říci, že nám dává možnost, stát se na půlroku diplomaty. Summit je tvořen třemi modely. Já však chci psát hlavně o modelu OSN, jehož jsme se letos přímo účastnili.

Tento model je určený pro středoškoláky, kteří zde ve třech až pětičlenných delegacích tvoří reprezentace více než devadesáti států světa a hájí jejich zájmy v jednotlivých orgánech OSN. (Mimojité se zde dozvíte, že existují země jako Lesotho, nebo Burkina Faso. Zpočátku má člověk tendence tyto země hledat na mapě Středozemě kdesi u Mordoru, ale zvyknete si…). Naše pětice si vybrala Indonésii a každý z nás se v jejím jménu bil na kolbišti jiného orgánu.

Právě členství v orgánu OSN vám umožní věno-vat se problémům z oblasti, která vás zajímá. Je vám blízká problematika lidských práv? Tak to je pro vás HRC (Human rights council) jako stvořená. Baví vás ekologie? Od toho je tu UNEP (United nations enviromental program) atd…. Je jich celkem šest, a ať už si vyberete křeslo v kterémkoliv z nich, buďte si jistí, že vás to posune dál, protože se budete muset podí-vat alespoň trochu pod povrch dané problema-tiky.
Náplň PSS se skládá z pěti přípravných setkání, která se odehrávají jednou měsíčně (vždy v sobotu) na půdě VŠE v Praze. Tato setkání mají za úkol připravit vás na vrchol celého projektu.

Tím vrcholem je pětidenní konference, kde již opravdu hájíte zájmy vaší země a spoluutváříte (samozřejmě v duchu politiky svého státu!) postoj světa k problémům, jakými jsou napří-klad „Deforestace“ nebo „Dětská práce“. At-mosféra konference je slovy nepopsatelná. Zahájení se odehrává v luxusních prostorách hotelu Ambasador na Václavském náměstí (důležité-součástí je neskutečný raut!!) a sa-motná jednání poté probíhají v Kongresovém centru, tedy v místě reálných konferencí.

Během přípravných setkání i během konference samotné máte také možnost potkat různé zajímavé lidi z oblasti politiky, byznysu, diplo-macie, médií nebo umění.

Abych to shrnul – rozšíříte si obzory, prostřed-nictvím plenárních projevů zlepšíte své vystu-pování před lidmi, mnohé se naučíte, otrkáte se, během konference zjistíte, že spánek jen zdržuje, ale hlavně – poznáte báječné lidi z celé republiky! A to za to stojí. Proto vás vyzývám, zúčastněte se Pražského studentského summi-tu! Buďte Summit!

(Informace u Jakuba Mazance, Dáši Kořínkové, Míši Šrámkové, Aničky Gantnerové a Kačky Kratochvílové – rádi zodpovíme veškeré dotazy)

 
Známější maturitní kapely očima znalce

Srovnání plesových orchestrů a kapel mezi sebou není vůbec jednoduchá záležitost. Je to ve velké míře otázka vkusu a významnou roli hraje hned několik faktorů. Zaměřím se na repertoár, vzájemnou domluvu, obsazení a především výsledný zvuk.

Klaret

Začnu v našich končinách všem známou kape-lou Klaret. Letos jsem se s nimi na maturitních plesech potkal celkem třikrát. Po muzikantské stránce jsou na výborné úrovni a je to taková „sázka na jistotu“. Repertoár mají od lidovek po AC/DC nebo Sto zvířat. Dohodnout se dá, avšak kvalita jejich ozvučení je na dost nízké úrovni. Hrají nahlas, komunikace je tedy ome-zena na pauzy nebo přestávky, což hodnotím záporně, ale jinak palec nahoru.

Midi band

S touto partou z Tábora jsem měl tu čest se potkat na výstavišti v pavilonu Z. Udělal jsem si o nich obrázek ještě delší dobu před samotným setkáním. Jejich reklama je úplně všude. Na obvyklých místech k tomu určených mi to neva-dí, avšak oni spamují i zdi událostí, skupiny škol, maily,.. Osobní setkání mne ještě více utvrdilo. Mají velice suverénní společenské vystupování. Samotné hraní bylo dobré, avšak dost hlasité. Repertoár byl spíše modernější.

Happy band

Tahle kapela mě v jistém směru překvapila. Nejen vzájemnou dohodou, ale ve všem vyšli vstříc a zkrátka se mi to líbilo. Na vystoupení bylo znát, že mají hodně nástrojů nasamplovaných, ale když je to pro dobro věci, tak bych se tomu nebránil, jen to kapele ubírá na „živosti“. Repertoár byl z valné většiny moderní. Po zvukové stránce asi nejlepší kapela z mého výběru.

"Nejvíc mě nadchly maličkosti." - Michaela Šrámková

Celé to začalo jednoho zimního dne asi před rokem. Soutěž Za Školu vysílaná Českou televizí před kamerami uvítala jindřichohradecké gymnázium v základním kole proti Písku. Náš tým složený ze studentů letošní  7. A (Vlasta Hanuš, Marek Janota a Míša Šrámková)si kladl za cíl postoupit ze základního kola. Plán jim vyšel, jenže postupovali stále dál a dál, až se ocitli ve finále, které s přehledem vyhráli. Ze soutěže si tedy odnesli nejen fotoaparáty, DVD přehrávače atd. spolu se spoustou zážitků, ale také hlavní cenu soutěže, a to zahraniční stipendium v hodnotě 100 000 Kč pro každého z finalistů. A tak Míša Šrámková zavítala na pár týdnů do Sydney…

 
Students Of The World

Tentokrát rubrika Studenti sobě dostojí svému názvu! Budeme se věnovat Studentům z celého světa. Jedná se o internetovou stránku, která nabízí kontakty na studenty ze všech zemí naší planety, kteří chtějí komunikovat s ostatními studenty, zlepšit se v cizím jazyce, dozvědět se něco o kultuře cizí země a získat přátele z různých koutů Země.

Students Of The World

A jak se tam vlastně dostanete? Stačí do vašeho vyhledávače zadat http://www.studentsoftheworld.info a kliknout v nabídce na položku Penpals of the World. Naleznete tam přehled zemí, kde žijí studenti se zájmem seznámit se. Vyberete si zemi, prohlédnete si inzeráty studentů a odpovíte na ně. I vy sami můžete na stránky umístit vlastní inzerát s vašimi zájmy. Pak už můžete trpělivě vyčkávat, kdo se ozve a pošle vám e-mail. Pár gympláků o této stránce už ví a udržuje kontakty se svými novými přáteli voláním přes skype, psaním e-mailů či dopisů. A co na to říkají?
S projektem students of the World jsem se setkal asi před měsícem. Ze začátku jsem neměl moc důvěru, přeci jen člověk na druhé straně ví, že se s vámi nikdy živě neuvidí… Ale od té doby, co jsem se přihlásil, mám kamarády z celého světa, se kterými si buď píši, nebo volám. Dozvěděl jsem se nové informace, tradice, trendy a poznal různé typy angličtiny. Určitě všem doporučuji se zaregistrovat a občas s někým z jiného státu či kontinentu prohodit pár slov.
„ Mám na studentech inzerát, na který se mi ozvalo zatím pět lidí. S třemi z nich si píšu přes Skype. Píšu si s klukem z Francie, je o rok mladší než já a v létě se chystá navštívit Česko. Ale v poslední době jsem s ním moc nemluvila. Je pro mě těžké rozumět jeho Francouzštině. Pak si píšu s vysokoškolákem z Indie, který studuje životní prostředí a biologii. Bydlí v Bombaji a mluví třemi jazyky. Můj poslední „známý“ je z Nového Zélandu, který mě neustále zve na návštěvu!“
„Zprvu na mail koukáte jako z jara. Jakýsi Sicílian vám píše, že v brzké době pojede do Prahy a s nutností, která se rovná potřebě vody, vás prosí o pár informací ohledně ubytování, památek a cen služeb. A tam mu tedy, stále ještě v domnění, že se jedná o roztržitou Italku (neboť v těchto ohledech je angličtina velice zrádná) odepisuji s připojením nejdůležitějších poznatků z našeho velkoměsta (chudák netušil, že se v Praze vyznám stejně jako on sám). Druhá zpráva je už méně formálnější, ona staženost vyprchává. Tentokrát se bavíme o mezinárodním tématu – počasí. Předem ho varuji, že říjnové dny v našich zeměpisných šířkách budou pro teplem zhýčkaného ostrovana jako pobyt na Sibiři pro nás, Středoevropany. S úsměvem toto varování přechází. Depeše z hlavního města: „I got fined on the metro cuz i didn't have czech crowns to buy the ticket.“ Druhá: „Yesterday we got lost in the city centre in the middle of the night and had to call a taxi without knowing where we were.“ Při třetí se skládám na zem, neboť dostávám záchvat smíchu (a to doslova): „Was it the "good" weather? I swear I never felt so cold in my life! When we were going to bratislava on thursday night, after 4 days in prague, we fell asleep on the train (we had to change the train at about 2am according to the controller)...My friend woke up at 3.30am and screamed. We had to take the airplane at 8 btw, and when we woke up, everybody was sleeping, no controllers around, nobody to tell us where we were.“Těch pár zpráv za úžasné fotky z Prahy pohledem Itala vážně stojí za námahu.“

PišQworky 2014

Pokračování rozhovoru s Janem Šebkem (7.A) z tištěného vydání:

Máte turnaje ještě někde jinde?

Máme turnaje ještě v Polsku a na Slovensku.

Kolik vás je teď v SCG ?

Kolem 70 lidí.

Jak jsi se vůbec dostal k tomu co děláš ?

Já jsem se účastnil Prezentiády v kvartě, i když to byla soutěž pro středoškoláky, tak nás tam pustili. Vyhlásili nás jako 7. ,ale měli jsme být 3., ale to jsme se dozvěděli až po roce. Tuto chybu udělal moderátor, který špatně sečetl body. Další rok jsme chtěli jít znovu do Prezentiády, jenže já jsem tomu nemohl věnovat tolikk času. Mám basket a škola je taky náročná. Takže jsem řekl, že do toho s klukama nepůjdu. Jenže mi potom zavolala koordinátorka, což dělám právě teď já, jestli bych tam nechtěl být jako moderátor. To bylo v roce 2013. S tím jsem souhlasil. Za odměnu jsem se mohl jet podívat na celorepublikové finále. V červnu mi potom zavolali jestli bych něchtěl dělat XO Junior (XO pro ZŠ), tak jsem šel do toho. Tak jsme měli tady na gymplu nepostupující turnaj, který byl můj první.Potom mi v srpnu zavolali jestli bych nechtěl dělat koordinátora pro Plzeňský kraj 2013.

Rozhodl ses okamžitě ?

Hodně jsem to promýšlel. Bavil jsem se o tom i s rodiče, protože Plzeň je přece jenom daleko, ale nakonec jsem souhlasil.

Tam se odehrálo kolik turnajů ?

Tři v Plzni a jeden v Tachově.

Co tvoje práce koordinátora všechno obnáší ?

V prvopočátku se ten turnaj musí někde odehrát, takže musím sehnat pořadatelskou školu. Jelikož je to už sedmým rokem, ty školy o to mají zájem. Právě teď jsme v jižních Čechách i rozšiřovali a školy nemají problém v tom poskytnout nám podmínky ,které potřebujeme.

Jak vypadá registrace ?

Týmy se registrují přes internet, to už neřídíme. My většinou jenom prodloužíme datum registrace, aby bylo co nejvíce týmů.

Kolik bylo letos týmů ?

Myslím že přes 1 200. To už je opravdu dost. Když si vezmeš, že každá škola má ještě školní kola, tak to máš dohromady okolo 30 000 hráčů v celé ČR.

Máš obvolané školy, registrace uzavřena, co dál ?

Musíme zavolat do konkrétní školy, kde se má zrovna turnaj odehrát ,než tam jedeme. No a potom máš turnaj, třeba jako tady v JH.

Ve kterých městech jsi byl ?

Byl jsem třikrát v ČB, potom také v Táboře,Písku a tady v JH. Ještě byl jeden turnaj ve Strakonicích, ale ty jsou moc daleko, takže na ten jsem nejel a teď mě čeká krajské kolo v ČB.

Letos jsi už nazpět v jižních Čechách jak k tomu došlo ?

Letos v srpnu mi zavolali, jestli bych to nechtěl dělat, protože ta koordinátorka přede mnou šla do jakého si ‘‘důchodu‘‘ .Koordinátora dělají pouze studenti SŠ a VŠ a ona už dokončila VŠ. Já souhlasil.

 Máš problém s nervozitou ?

Já jsem chodil asi 3 roky do dramatického kroužku, kde jsem se učil od toho nejlepšího studenta Vítka Zemana-Marušáka a to koordinování mi dalo takovou zkušenost, že už se vůbec nebojím něco přednést.

Jak dlouho se připravuješ na turnaj ?

Na tom prvním po roce zapomeneš , co se jak dělá, ale my dostáváme seznam úkolů. Na každý turnaj je jiná prezentace, musím mít sebou soupisku a pravidla a zařídit si, že na té škole budeš mít nějaké pomocníky. Já jsem si v počítači rovnou vytvořil tabulky, takže mám práce ulehčenou o to, že počítač mi říká, kdo s kým bude hrát.

Těšíš se na každý ten turnaj ?

Jo... Třeba teď mě moc potěšilo na turnaji v Táboře, když za mnou po turnaji přišla paní profesorka z nějaké školy , na kterou si teď nevzpomenu, a řekla, jak to všechno bylo moc super, jak to klapalo, a že se moc těší na kraj. To mě moc potěšilo Nejlepší je pocit z dobře odehraného turnaje.

Co tě na tom nejvíc baví ?

Řeknu ti, co mě na tom nebaví. Nebaví mě nahánět ty školy, protože tam voláš, někdy nemůžou. Já sám chodím do školy a volám do školy, to není zrovna nejlepší. Já osobně jsem specialista v odkládání věcí, takže si to pořád odkládám na další a další přestávku, a pak jsou čtyři hodiny odpoledne, to už ve škole nikdo není, takže zítra ráno. Takže tohle mě moc nebaví.

Máš nějakou špatnou zkušenost ?

Ani ne. Samozřejmě se může stát, že zapomenou něco dát do balíku, tak to musíš vyřešit, ale jinak nic.

Dostal ses díky tvému cestování někam, kde jsi ještě nebyl?

Tak třeba v Plzni jsem spal dvě noci a hezky jsem si to tam prošel. Byl jsem tam v kavárně, která je až v 30.patře jedné budovy zvané Mrakodrap a viděl jsem jak se zrovna připravuje Bayer proti Plzni.

 

Kdyby se chtěl někdo tomu taky věnovat, co by pro to musel udělat ?

Na stránkách scg.cz mají vždy napsáno koho zrovna hledají a není to vždy jen na organizaci. Pošle se životopis, motivační dopis a potom je schůzka, kde uvidí jestli jste pro ně ten pravý. Taky je druhá možnost, když budete úspěšným hráčem nebo účastníkem, nějakého našeho projektu. Je možnost, že vás osloví.

Jak to máte s cenami, kupuješ je sám, nebo je dostaneš ?

Já to nedělám. V SCG máme specializované centrum, které získává sponzory. Mě potom přivezou na každou školu balík s cenami a seznamem, za které místo patří ta a ta cena. Jsou tam také hrací archy a propisky.  

Ty jenom organizuješ ,nebo si i zahraješ ?

No právě, když na nějakém tom turnaji koukám někomu přes rameno, říkám si, že tam třeba něco vidím, ale do hracího vlaku se už nedá nastoupit. Láká mě to, občas mě to i mrzí,ale už to nejde. Rád si zahraju s klukama o přestávce, ale takový blázen jako Váša Voráček fakt nejsem. :D

Financuje Tě nějakým způsobem SCG?

Mám nějaké peníze za koordinování, není to balík, ale stačí to . :D SCG je dobrá v tom, že mají SCG Academy, kde jsi můžeš zažádat o stipendium, nebo celkově o finanční pomoct. Mě takhle přispěli 70% na školení rozhodčí v basketu a to jsem si napsal 2 dny před začátkem školení.

A jak to máš třeba s časem ?

Jelikož já mám ještě basket. To znamená 8 tréninků týdně.

Prosím ?

No. :D Popíšu ti můj typický čtvrtek. Ráno vstanu v 6.30, abych byl v 7.00 na hale , potom chvátám na 8.00 do školy, kde mám deset hodin v kuse. Po škole hodina na kafe, znovu basket, věci tam mám od rána.Domů dorazím ve 20.15. A vem si, když mám psát v pátek ještě nějaký test.

Počkej a co tvůj osobní život ?

To je to hodinové kafe. :D Neboj se, všechno zvládám

A jak vypadají známky ?

To je ono, mě nepřijde, že bych měl špatný známky,ale ani mi nepřijde, že bych do té školy dělal maximum.

 

Celý tento rozhovor jsme zvládli za 20 minut. Strašně ráda jsem tě poslouchala, ale jakmile jsem začla psát, myslela jsem, že tě zabiju :D Děkuji ;)

Standa

 
Čarodějnické procesy v Salemu

Je všeobecně známo, že čarodějnické procesy byly především evropskou záležitostí. Ale samozřejmě existovalo několik výjimek. Jed-nou z nich jsou i Salemské čarodějnické proce-sy, které vešly do historie i jako jedny z posled-ních, ale také jedny z nejšílenějších. Při-tom vše začalo jako nevinná dětská hra. Píše se rok 1692…

Dcera salemského duchovního (město Salem se nachází ve státě Massachusetts) Samuela Parrise – Betty – si s několika svými kamarád-kami chtěla předpovědět budoucnost. Dívky rozkleply pár vajec a bílky daly do pánve s vodou. Poté se snažily vyčíst tvary, které vytvořily bílky ve vodě. Tuto hru je naučila indiánská služebná rodiny Parrisových. Dívky však údajně uviděly v plavajících bílcích rakev. To je pochopitelně vyděsilo. Reverend Parris se pak snažil pro svou dceru Betty najít po-moc. Našel ji u lékaře Williama Griggse. Ten pochopil, že dívčin stav snad připomíná nějaký typ záchvatu. Protože ale nedokázal určit, o co přesně jde, vyjádřil podezření na zá-sah čaro-dějnice.

Během měsíce se stav dívek ni-jak nelepšil, ba dokonce začaly stejné záchvaty postihovat více a více salemských žen. Tehdy začaly být dívky a ženy podrobovány výslechu a ty ukázaly prstem na tři místní ženy – Sarah Osborneo-vou (obyčejná žena, která ale skoro vůbec nechodila do kostela), Sarah Goodovou (žeb-račka) a samozřejmě indiánskou služebnou Parrisových Titubu. Všechny tři byly bohužel v takovém postavení, že se nemohly nijak hájit. 29. února 1692 byly všechny tři zatčeny a nedlouho poté pověšeny. Tak začal hon na údajné čarodějnice.

Odsouzením Osborneové, Goodové a Titubu vše neskončilo, ale začalo – hysterie rostla a hování salemských dívek a žen bylo podivnější a podivnější. Některé měly údajně vidět duchy, a některé se dokonce zesměšňovaly ve zdej-ším kostele. S tím samozřejmě rostlo i vzá-jemné obviňování lidí. Snad každý den někdo na někoho ukázal prstem. V květnu 1692 už bylo obvinění tolik, že massachusettský guver-nér sir William Phips byl nucen zřídit zvláštní Soud slyšení a rozhodování, který soudil pouze případy čarodějnictví.

 
Případ Velké Losiny

Kdo z vás viděl film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969), ten bude vědět, o čem v tomto článku píšu – o tom nejznámějším, nejkrvavějším a nejhorším čarodějnickém procesu v českých dějinách – případu Velké Losiny.

Vše začalo celkem nenápadně. Mše na Veliko-noční pondělí v kostele v Soboti-cích (Liberecký kraj) roku 1678 probíhala v klidu až do jednoho nepříjemného incidentu. Jistá žebračka Marina Schuchová přijala od faráře hostii, kterou si sice dala do úst, ale nespolkla ji. Její známá, léčitelka a porodní bába Dorota Gröerová, totiž hostii potřebovala na léčení dobytka (údajně kvůli zkyslému mléku), a byla ochotna za ní dobře zaplatit. Vše ale bylo prozrazeno a o všem se dozvěděla i hraběnka Anna Sibyla z Galle, sídlící na velkolosinském zámku. Byla to zbožná žena a čarodějnici nehodlala na svém panství strpět. Nakonec poslala do Olo-mouce pro Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (1616 – 1969). Ten momentálně v Olomouci působil jako hospodský, ale bylo o něm známo, že ještě přednedávnem řídil několik čarodějnických procesů ve Slezsku. Už tam poslal několik desítek lidí na smrt v plamenech nebo na mučidlech a vydělal na tom nemalé peníze.

Hned po svém příchodu na velkolosinské pan-ství nechal inkvizitor Boblig Schuchovou i Gröerovou zatknout. Ty vypovídaly všechno, co chtěl Boblig slyšet, nemyslely si totiž, že udě-laly něco špatného. Prozradily i jména dalších dvou selek, které také dobrovolně vypovídaly. Pro Bobliga to však byly pouze „malé ryby“. Zahleděl se spíše k Šumperku, kde bylo více bohatých měšťanů, které by mohl nechat popravit a jejich majetek si přivlastnit. Když pak jedna ze selek odmítla vypovídat, žádal Boblig v Praze o souhlas mu-čit ubohé že-ny. Měl zde to-lik známých, že nebyl problém povolení dostat. V květnu 1679 začal s katem Jakobem Hayem zatčené mučit. Nejen že se jim podaři-lo dostat z nich další a další jména, ale také začaly povídat o uctívání ďábla, sletech čaro-dějnic a orgiích, které se měly provádět na Petrových kamenech. Ale ani to je nezachránilo od bolestivé smrti na hranici – na začátku srpna 1679 byly popraveny. Boblig už je zkrátka nepotřeboval.

 
Kladivo na čarodějnice

Pod pojmem Kladivo na čarodějnice se většině z nás vybaví film, který roku 1969 natočil režisér Otakar Vávra, přičemž se inspiroval skutečnou událostí – šumperským čarodějnic-kým procesem (viz. stejnojmenný článek v tomto čísle TABU). Málokdo však ví, že pod stejným jménem se skrývá rovněž kniha, podle které byly čarodějnice loveny, mu-čeny a po-pravovány. Kdo a-le přišel s tako-vou úchylár-nou? A co tato kniha způsobila?

Za autory této práce, poprvé vydané pravdě-podobně roku 1486 ve Štrasburku, jsou ozna-čováni dva lidé – Jakob Sprenger a Heinrich Kramer. Cílem Kladiva na čarodějnice (lat. Malleus maleficarum, Maleficat et earum haeresim, ut framea potentissima conterens, něm. Hexenhammer, angl. Witch Hammer) bylo hlavně sjednotit postup při vyšetřování čarodějnic v Evropě (mužů si autoři nevšímali, zač jsou dodnes kritizováni).

Jakob (nebo také Jacobus) Sprenger se narodil roku 1436 nebo 1438 v Basileji. Mnoho o jeho životě nevíme. Je jisté, že v roce 1452 vstoupil do řádu dominikánů v rodném městě, odkud po vysvěcení odešel do kláštera v Kolíně nad Rýnem. Roku 1468 začal přednášet na kolínské univerzitě, kde se stal mistrem a později – roku 1480 – se stal jejím děkanem. Papež Sixtus IV. (1414 – 1484) jej nakonec jmenoval hlavním inkvizitorem pro Německo. Byl auto-rem mnoha spisů. Ve své činnosti vždy proje-voval horlivost při obhajobě tradiční církve. Inkvizitorem byl až do roku 1494. Rok poté zemřel.

 
Upalování žen

Krátká polemika nad tím, proč v inkvizičních dobách byly upalovány častěji ženy než muži.

- „Postavení ženy ve středověku je nezávidění-hodné, byla považována za "nástroj ďáblův" - použiji-li rétoriku církve. O tom, že církev pova-žovala za nebezpečnější ženy svědčí i název publikace, jakési příručky pro inkvizitory Mall-eus maleficarum - Kladivo na čarodějnice. Tedy na ČARODĚJNICE ne na ČARODĚJE“.

 
Každý jsme jiný

Když se řekne lidská rozmanitost, jako první věc mě napadne různá barva pleti lidí (a jako druhá, že se na toto téma blbě píše). Ono kdybychom byli všichni stejní, určitě by to bylo chvíli zábavné. Jenže když je tvůj nejlepší kamarád vlastně tvůj klon? Všichni by byli stejně hezcí, chytří, vzdělaní, měli by stejné majetky. Byli bychom jako sériově vyráběné věci z pásové výroby. Proto tedy příroda (nebo nadpozemské síly? ) udělila lidem určitou rozmanitost. Ať už jde o již zmiňovanou barvu pleti, místo svého života či různé (mnohdy zvláštní) pokrmy . Různí lidé se různě přizpůsobili přírodním podmínkám.  Člověk, inteligentní tvor, se vyvíjí i názorově, vzniká tedy rozmanitost vzhledem k diskutované situaci. Máme tedy nespočetné druhy lidské rozmanitosti vytvořené mnohdy ča-sem. O některých z nich se dočtete v tomto čísle.

 
ANKETA: Lidská rozmanitost

ANKETA: Tentokrát jsme se vás ptali:    
1) Máš nějakou oblíbenou národnost? Čím ti imponuje?
2) Dovedeš si představit, že by tvůj partner byl jiné rasy?

1)Američany mám ráda.  A Francouze. Líbí se mi francouzština a styl oblíkání. A Louvre.
2) Asi černocha

PišQworky 2014

Pokračování rozhovoru s Janem Šebkem (7.A) z tištěného vydání:

Máte turnaje ještě někde jinde?

Máme turnaje ještě v Polsku a na Slovensku.

Kolik vás je teď v SCG ?

Kolem 70 lidí.

Jak jsi se vůbec dostal k tomu co děláš ?

Já jsem se účastnil Prezentiády v kvartě, i když to byla soutěž pro středoškoláky, tak nás tam pustili. Vyhlásili nás jako 7. ,ale měli jsme být 3., ale to jsme se dozvěděli až po roce. Tuto chybu udělal moderátor, který špatně sečetl body. Další rok jsme chtěli jít znovu do Prezentiády, jenže já jsem tomu nemohl věnovat tolikk času. Mám basket a škola je taky náročná. Takže jsem řekl, že do toho s klukama nepůjdu. Jenže mi potom zavolala koordinátorka, což dělám právě teď já, jestli bych tam nechtěl být jako moderátor. To bylo v roce 2013. S tím jsem souhlasil. Za odměnu jsem se mohl jet podívat na celorepublikové finále. V červnu mi potom zavolali jestli bych něchtěl dělat XO Junior (XO pro ZŠ), tak jsem šel do toho. Tak jsme měli tady na gymplu nepostupující turnaj, který byl můj první.Potom mi v srpnu zavolali jestli bych nechtěl dělat koordinátora pro Plzeňský kraj 2013.

Rozhodl ses okamžitě ?

Hodně jsem to promýšlel. Bavil jsem se o tom i s rodiče, protože Plzeň je přece jenom daleko, ale nakonec jsem souhlasil.

Tam se odehrálo kolik turnajů ?

Tři v Plzni a jeden v Tachově.

Co tvoje práce koordinátora všechno obnáší ?

V prvopočátku se ten turnaj musí někde odehrát, takže musím sehnat pořadatelskou školu. Jelikož je to už sedmým rokem, ty školy o to mají zájem. Právě teď jsme v jižních Čechách i rozšiřovali a školy nemají problém v tom poskytnout nám podmínky ,které potřebujeme.

Jak vypadá registrace ?

Týmy se registrují přes internet, to už neřídíme. My většinou jenom prodloužíme datum registrace, aby bylo co nejvíce týmů.

Kolik bylo letos týmů ?

Myslím že přes 1 200. To už je opravdu dost. Když si vezmeš, že každá škola má ještě školní kola, tak to máš dohromady okolo 30 000 hráčů v celé ČR.

Máš obvolané školy, registrace uzavřena, co dál ?

Musíme zavolat do konkrétní školy, kde se má zrovna turnaj odehrát ,než tam jedeme. No a potom máš turnaj, třeba jako tady v JH.

Ve kterých městech jsi byl ?

Byl jsem třikrát v ČB, potom také v Táboře,Písku a tady v JH. Ještě byl jeden turnaj ve Strakonicích, ale ty jsou moc daleko, takže na ten jsem nejel a teď mě čeká krajské kolo v ČB.

Letos jsi už nazpět v jižních Čechách jak k tomu došlo ?

Letos v srpnu mi zavolali, jestli bych to nechtěl dělat, protože ta koordinátorka přede mnou šla do jakého si ‘‘důchodu‘‘ .Koordinátora dělají pouze studenti SŠ a VŠ a ona už dokončila VŠ. Já souhlasil.

 Máš problém s nervozitou ?

Já jsem chodil asi 3 roky do dramatického kroužku, kde jsem se učil od toho nejlepšího studenta Vítka Zemana-Marušáka a to koordinování mi dalo takovou zkušenost, že už se vůbec nebojím něco přednést.

Jak dlouho se připravuješ na turnaj ?

Na tom prvním po roce zapomeneš , co se jak dělá, ale my dostáváme seznam úkolů. Na každý turnaj je jiná prezentace, musím mít sebou soupisku a pravidla a zařídit si, že na té škole budeš mít nějaké pomocníky. Já jsem si v počítači rovnou vytvořil tabulky, takže mám práce ulehčenou o to, že počítač mi říká, kdo s kým bude hrát.

Těšíš se na každý ten turnaj ?

Jo... Třeba teď mě moc potěšilo na turnaji v Táboře, když za mnou po turnaji přišla paní profesorka z nějaké školy , na kterou si teď nevzpomenu, a řekla, jak to všechno bylo moc super, jak to klapalo, a že se moc těší na kraj. To mě moc potěšilo Nejlepší je pocit z dobře odehraného turnaje.

Co tě na tom nejvíc baví ?

Řeknu ti, co mě na tom nebaví. Nebaví mě nahánět ty školy, protože tam voláš, někdy nemůžou. Já sám chodím do školy a volám do školy, to není zrovna nejlepší. Já osobně jsem specialista v odkládání věcí, takže si to pořád odkládám na další a další přestávku, a pak jsou čtyři hodiny odpoledne, to už ve škole nikdo není, takže zítra ráno. Takže tohle mě moc nebaví.

Máš nějakou špatnou zkušenost ?

Ani ne. Samozřejmě se může stát, že zapomenou něco dát do balíku, tak to musíš vyřešit, ale jinak nic.

Dostal ses díky tvému cestování někam, kde jsi ještě nebyl?

Tak třeba v Plzni jsem spal dvě noci a hezky jsem si to tam prošel. Byl jsem tam v kavárně, která je až v 30.patře jedné budovy zvané Mrakodrap a viděl jsem jak se zrovna připravuje Bayer proti Plzni.

 

Kdyby se chtěl někdo tomu taky věnovat, co by pro to musel udělat ?

Na stránkách scg.cz mají vždy napsáno koho zrovna hledají a není to vždy jen na organizaci. Pošle se životopis, motivační dopis a potom je schůzka, kde uvidí jestli jste pro ně ten pravý. Taky je druhá možnost, když budete úspěšným hráčem nebo účastníkem, nějakého našeho projektu. Je možnost, že vás osloví.

Jak to máte s cenami, kupuješ je sám, nebo je dostaneš ?

Já to nedělám. V SCG máme specializované centrum, které získává sponzory. Mě potom přivezou na každou školu balík s cenami a seznamem, za které místo patří ta a ta cena. Jsou tam také hrací archy a propisky.  

Ty jenom organizuješ ,nebo si i zahraješ ?

No právě, když na nějakém tom turnaji koukám někomu přes rameno, říkám si, že tam třeba něco vidím, ale do hracího vlaku se už nedá nastoupit. Láká mě to, občas mě to i mrzí,ale už to nejde. Rád si zahraju s klukama o přestávce, ale takový blázen jako Váša Voráček fakt nejsem. :D

Financuje Tě nějakým způsobem SCG?

Mám nějaké peníze za koordinování, není to balík, ale stačí to . :D SCG je dobrá v tom, že mají SCG Academy, kde jsi můžeš zažádat o stipendium, nebo celkově o finanční pomoct. Mě takhle přispěli 70% na školení rozhodčí v basketu a to jsem si napsal 2 dny před začátkem školení.

A jak to máš třeba s časem ?

Jelikož já mám ještě basket. To znamená 8 tréninků týdně.

Prosím ?

No. :D Popíšu ti můj typický čtvrtek. Ráno vstanu v 6.30, abych byl v 7.00 na hale , potom chvátám na 8.00 do školy, kde mám deset hodin v kuse. Po škole hodina na kafe, znovu basket, věci tam mám od rána.Domů dorazím ve 20.15. A vem si, když mám psát v pátek ještě nějaký test.

Počkej a co tvůj osobní život ?

To je to hodinové kafe. :D Neboj se, všechno zvládám

A jak vypadají známky ?

To je ono, mě nepřijde, že bych měl špatný známky,ale ani mi nepřijde, že bych do té školy dělal maximum.

 

Celý tento rozhovor jsme zvládli za 20 minut. Strašně ráda jsem tě poslouchala, ale jakmile jsem začla psát, myslela jsem, že tě zabiju :D Děkuji ;)

Standa

 
Čarodějnické procesy v Salemu

Je všeobecně známo, že čarodějnické procesy byly především evropskou záležitostí. Ale samozřejmě existovalo několik výjimek. Jed-nou z nich jsou i Salemské čarodějnické proce-sy, které vešly do historie i jako jedny z posled-ních, ale také jedny z nejšílenějších. Při-tom vše začalo jako nevinná dětská hra. Píše se rok 1692…

Dcera salemského duchovního (město Salem se nachází ve státě Massachusetts) Samuela Parrise – Betty – si s několika svými kamarád-kami chtěla předpovědět budoucnost. Dívky rozkleply pár vajec a bílky daly do pánve s vodou. Poté se snažily vyčíst tvary, které vytvořily bílky ve vodě. Tuto hru je naučila indiánská služebná rodiny Parrisových. Dívky však údajně uviděly v plavajících bílcích rakev. To je pochopitelně vyděsilo. Reverend Parris se pak snažil pro svou dceru Betty najít po-moc. Našel ji u lékaře Williama Griggse. Ten pochopil, že dívčin stav snad připomíná nějaký typ záchvatu. Protože ale nedokázal určit, o co přesně jde, vyjádřil podezření na zá-sah čaro-dějnice.

Během měsíce se stav dívek ni-jak nelepšil, ba dokonce začaly stejné záchvaty postihovat více a více salemských žen. Tehdy začaly být dívky a ženy podrobovány výslechu a ty ukázaly prstem na tři místní ženy – Sarah Osborneo-vou (obyčejná žena, která ale skoro vůbec nechodila do kostela), Sarah Goodovou (žeb-račka) a samozřejmě indiánskou služebnou Parrisových Titubu. Všechny tři byly bohužel v takovém postavení, že se nemohly nijak hájit. 29. února 1692 byly všechny tři zatčeny a nedlouho poté pověšeny. Tak začal hon na údajné čarodějnice.

Odsouzením Osborneové, Goodové a Titubu vše neskončilo, ale začalo – hysterie rostla a hování salemských dívek a žen bylo podivnější a podivnější. Některé měly údajně vidět duchy, a některé se dokonce zesměšňovaly ve zdej-ším kostele. S tím samozřejmě rostlo i vzá-jemné obviňování lidí. Snad každý den někdo na někoho ukázal prstem. V květnu 1692 už bylo obvinění tolik, že massachusettský guver-nér sir William Phips byl nucen zřídit zvláštní Soud slyšení a rozhodování, který soudil pouze případy čarodějnictví.

 
Případ Velké Losiny

Kdo z vás viděl film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969), ten bude vědět, o čem v tomto článku píšu – o tom nejznámějším, nejkrvavějším a nejhorším čarodějnickém procesu v českých dějinách – případu Velké Losiny.

Vše začalo celkem nenápadně. Mše na Veliko-noční pondělí v kostele v Soboti-cích (Liberecký kraj) roku 1678 probíhala v klidu až do jednoho nepříjemného incidentu. Jistá žebračka Marina Schuchová přijala od faráře hostii, kterou si sice dala do úst, ale nespolkla ji. Její známá, léčitelka a porodní bába Dorota Gröerová, totiž hostii potřebovala na léčení dobytka (údajně kvůli zkyslému mléku), a byla ochotna za ní dobře zaplatit. Vše ale bylo prozrazeno a o všem se dozvěděla i hraběnka Anna Sibyla z Galle, sídlící na velkolosinském zámku. Byla to zbožná žena a čarodějnici nehodlala na svém panství strpět. Nakonec poslala do Olo-mouce pro Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (1616 – 1969). Ten momentálně v Olomouci působil jako hospodský, ale bylo o něm známo, že ještě přednedávnem řídil několik čarodějnických procesů ve Slezsku. Už tam poslal několik desítek lidí na smrt v plamenech nebo na mučidlech a vydělal na tom nemalé peníze.

Hned po svém příchodu na velkolosinské pan-ství nechal inkvizitor Boblig Schuchovou i Gröerovou zatknout. Ty vypovídaly všechno, co chtěl Boblig slyšet, nemyslely si totiž, že udě-laly něco špatného. Prozradily i jména dalších dvou selek, které také dobrovolně vypovídaly. Pro Bobliga to však byly pouze „malé ryby“. Zahleděl se spíše k Šumperku, kde bylo více bohatých měšťanů, které by mohl nechat popravit a jejich majetek si přivlastnit. Když pak jedna ze selek odmítla vypovídat, žádal Boblig v Praze o souhlas mu-čit ubohé že-ny. Měl zde to-lik známých, že nebyl problém povolení dostat. V květnu 1679 začal s katem Jakobem Hayem zatčené mučit. Nejen že se jim podaři-lo dostat z nich další a další jména, ale také začaly povídat o uctívání ďábla, sletech čaro-dějnic a orgiích, které se měly provádět na Petrových kamenech. Ale ani to je nezachránilo od bolestivé smrti na hranici – na začátku srpna 1679 byly popraveny. Boblig už je zkrátka nepotřeboval.

Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/lm

Od minulého vydání časopisu uplynul přibližně měsíc, a do tabulky Ligy Mistrů ve futsale nepřibylo do tabulky jedno utkání.

Dne 11.3, proti sobě nastoupily týmy 7.A a 5.A. V utkání se do vedení dostala 7.A a své vedení zvýšila do konce poločasu na 4:0, v druhém poločase si stejný náskok udržela, když oba týmy přidali 5 branek, zápas tak skončil 9:5.

Branky: 4x Antušek, 2x Kučera, 2x Reisner a Vondráček – 3x Borovka a 2x Peterka.

Další informace zde:
 
České ženy nakonec sestupují

Poprvé v historii, se česká ženská hokejová reprezentace dostala do hlavního Mistrovství Světa v Ledním hokeji.

V první utkání se Češkám povedlo porazit Švéd-sko 3:2, když v celém utkání tahaly za delší část provazu. Všichni si moc dobře uvědomovali fakt, že Švédky, jedním ze tří týmů, kterému se, kdy povedlo na MS či OH postoupit do finále. Konkrétně v Turíně 2006, jinak však ženskému hokeji vládnou zámořské týmy USA a zejména Kanady.

 
Volejbalová Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/volejbal

Od vydání minulého číslo uběhlo už pár týdnu a i naše Volejbalová liga byla obohacena o něko-lik zápasů (konkrétně 4) a nebýt jarních prázd-nin, bylo by jich dokonce 6.

První utkání po uzávěrce se hrála před jarními prázdninami 11. února. V celkově 23. zápase této sezóny se proti sobě postavily týmy Ro-man a Azamat. Tým Azamat čítal opět pouze jednoho hráče a byl jím kapitán Adam Borovka. Jenže povedl se mu husarský kousek, hrál sice pouze na jeden dotek, ale přesto porazil Ro-man tým ve složení (Přibyl, Dražanová 4.A, Dvořáková, Němcová 2.B, Peterka a Zedníčko-vá) 2:0 (20:17, 19:21). V druhém toho dne hraném utkání proti sobě stály týmy 4.C a 8.A. Loňský tápající mistr nastoupil v nejsilnější pětičlenné sestavě (Novák, Mihulec, Sviták, Szutová a Švepeš) a přesto nedovedl zastavit v pohodě hrající 8.A (Uksa, Hanuš, Kučera, Šrámková), který tak vyhrál 20:18 a 20:16.

Další dva zápasy se hrály 25. února. V tom prvním z nich proti sobě stály dva týmy bojující o úplné čelo tabulky – Sex-tam-A a Azamat Batov’s team. ABT nastoupil proti tomuto těžšímu soupeři ve vícečlenné sestavě (Borovka, Bartoš, Dlugoš a Železná) a možná i proto porazil v dramatickém závěru tým (Vágner, Antušek, Brychta, Kučera, Pařízek, Vondráček) 12:20, 25:23 a 15:10 celkově 2:1 na sety. Poslední dosud hrané utkání ovládla 8.A (Uksa, Hanuš, Kříž a Kučera), když porazila Matyáš tým (Slámová, Marková, Kamenický, Pařízková, Furták) 21:19 a 20:11 celkově 2:0 na sety a posunula se tímto vítězstvím na 1. místo tabulky.

Další informace zde:

Pozorně si prohlédněte tyto ruce! Víte, o čí hodinky a ruce se jedná? Víte jakému profesorovi patří? Své tipy nám piště na tabu.gvn.cz. A nezapomeňte, že tyto ruce může být kdekoliv okolo nás.

Pozůstatek dob minulých aneb Hon na redaktory

Jen čirou shodou okolností mi při mé následu-jící stížnosti do karet hraje téma dubnového čísla. Čarodějnictví a s tím spojené upalování a hony na zdánlivé čarodějnice tvoří totiž jakousi druhou paralelu k tomu, co už se dlouho – ale hlavně po vydání předchozího čísla Tabu! – děje na gymnáziu. Mým původ-ním záměrem a metaforou bylo přirovnání k manýrám, které před desítkami let šly ruku v ruce s vládnoucím komunismem...

Ale o čem že to tady tak zdlouhavě mluvím? Stručně a jasně to vystihne krásné slovní spojení Svoboda tisku.

Právě březnové číslo totiž nevyvolalo jen zanícené reakce mezi čtenáři ale dokonce i útoky na redaktory. A to pozor! Nepodložené.
Je logické a naprosto pochopitelné, že se všichni redaktoři píšící časopis stávají jakousi základnou a jejich jméno je s časopisem spojeno. Na tomhle místě ale musím ozná-mit, že ne všechno, co je v Tabu! napsáno, je názor redaktorů, šéfredaktorky nebo po-tažmo školy. Člověk by předpokládal, že je to jasné a není třeba to vysvětlovat, jenže... zřejmě je.

 
Úvodník - únor 2013

Od posledního vydání Tabu! – tedy toho ledno-vého – se toho stalo překvapivě hodně.

Gun violence in the US

Když se řekne USA, vybaví se každému něco trochu jiného. Někdo pomyslí na Hollywood, jiný na dusnou Floridu, kdosi si vybaví kosmopolitní New York a dalšího zase napadne Washington DC s Bílým domem a ruku v ruce kráčející americkou politikou. Kromě těchto symbolů je ale Amerika známá i něčím mnohem méně radostným. Něčím, co ji dostává do mezinárodních médií a vyvolává palcové titulky. Totiž tragédiemi, během kterých umírají střelnou zbraní desítky lidí.

Kdybych se vás teď zeptala, zdali si vybavíte nějaký konkrétní případ, předpokládám, že byste po nějaké době jistě vzpomněli na dosti nedávnou, prosincovou událost, kdy bylo na základní škole v Newtownu zastřeleno dvacet dětí a několik učitelů. Možná byste si také vybavili řádění v  Auroře, kdy bylo v srpnu minulého roku při půlnoční premiéře Temného rytíře zavražděno tucet lidí a další šedesátka zraněna.
Tragédie - v Americe jedna z neznámějších, ale u nás trochu méně známá, neboť se už datuje více než deset let zpátky –  v dalším coloradském městě na Columbine High School se stala případem, který donutil 750 tisíc matek k protestnímu pochodu za přísnější zákony pro držení zbraní.
Tyto tři případy jsou jen zlomkem a stručným výběrem, ale všechny mají něco společného. Vyvolaly obrovské emoce, rozhořčení, nevěřícnost a smutek mezi obyčejnými lidmi i politiky. A všechny znovu upozornily na již léta trvající spor uvnitř USA. Spor mezi odpůrci zbraní, kteří vyžadují tvrdší pravidla, aby se zamezilo dalším útokům, a jejich podporovateli, kteří se zbraní nechtějí vzdát, poněvadž je považují za jedinou možnost, jak se při podobných masakrech chránit.

I následující článek, zveřejněný v Guardian 22. července 2012 (tedy pouhé dva dny po střílení v kině v Auroře) se zabývá právě touto pro Ameriku již kontroverzní problematikou držení zbraní.

 
Ptahhotepovo naučení

V jazykulu pro tento měsíc jsme si pro vás připravili novinku – úryvek z textu psaného staroegyptskými hieroglyfy. Jde o tzv. Ptahhotepovo naučení. Ptahhotep (v př. (bůh) Ptah je spokojený) byl staroegyptský vezír (alespoň tak se překládá termín catej, který označuje vysokého úředníka, prvního představitele státní moci po panovníkovi) v době vlády krále Džedkare Isesiho (předposlední panovník 5. dynastie, zhruba kolem roku 2350 př. Kr.), který byl i později pokládán za prototyp dokonalého úředníka a mudrce. Proto se také měl dožít ideálního věku, za který Egypťané považo-vali 110 let. Co se týče Naučení (nebo také Knih moudrých rad do života, jak český egyptolog Zbyněk Žába přeložil termín sebájat), jde o specifický literární žánr, nejtypičtější právě pro starověký Egypt, kde se autor (většinou vezír, mudrc, ale někdy i samotný král) snaží ponaučit svého syna, krále apod. o správných morálních zásadách či ho informovat o stavu v zemi.

Úsměvy na závěr (duben 2013)

Úsměvy na závěr (březen 2013)

Výkřiky do tmy

Ze světa fb
 
Úsměvy na závěr (březen 2013)

Úsměvy na závěr (březen 2013)

Kalendárium - srpen 2013

1.8.10 př. Kr. – Zrození retardovaného génia

Na svět přichází budoucí římský císař Claudius († 54 po Kr.). Vlastní rodina však z něj zjevně nemá radost, protože slintá, kulhá a při vztekání se mu tvoří pěna u úst. Tvrdí, že z něj kvůli tomu nic nebude. Po dlouhou dobu tak studuje v soukromí dějiny (zvláště dějiny Etrusků, jejichž jazyk ovládal). Za vlády synovce Caliguly (37 – 41 po Kr.) se stane konzulem a po jeho zavraždění to dotáhne na vrchol - jakožto poslední přeživší dospělý mužský potomek julsko-klaudijského vládnoucího rodu se stane císařem. Nakonec se stane obětí intrik manželky Agrippiny (15 – 59 po Kr.), která ho patrně otrávila houbami.

 
Kalendárium - červenec 2013

2.7.1937 – Poslední let

Legendární americká pilotka Amelia Earhartová (1897 – asi 1937) se právě snaží obletět svět se svým letounem Lockheed. Spolu se svým navigátorem Fredem Noonanem právě tohoto dne vzlétnou ze zastávky ve městě Lae na Nové Guineji a odstartují směrem k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Asi po 1300 km se ale přeruší rádiové spojení a Amelia s Fredem záhadně zmizí. Až roku 2010 jsou nalezeny ostatky dvou osob na atolu Nikumaroro (součást Kiribati). Dnes se soudí, že oba dva patrně zemřeli na dehydrataci, protože na ostrově není žádná pitná voda.

 
Kalendárium - červen 2013

1.6.1942 – Oběť heydrichiády

Během heydrichiády, německé vendetty za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha (1904 – 1942), umírá na popravišti (Kobyliské střelnici) slavný český spisovatel a dramatik, ovšem původním povoláním lékař Vladislav Vančura (*1891). Autor slavných románů jako Rozmarné léto nebo Markéta Lazarová vede za okupace spisovatelskou sekci Výboru inteligence, ilegální odbojové organizace.

Home > Neťák - Fotogalerie > Neťák > Na úzké koleje znovu vyjedou parní vlaky

 

PišQworky 2014

Pokračování rozhovoru s Janem Šebkem (7.A) z tištěného vydání:

Máte turnaje ještě někde jinde?

Máme turnaje ještě v Polsku a na Slovensku.

Kolik vás je teď v SCG ?

Kolem 70 lidí.

Jak jsi se vůbec dostal k tomu co děláš ?

Já jsem se účastnil Prezentiády v kvartě, i když to byla soutěž pro středoškoláky, tak nás tam pustili. Vyhlásili nás jako 7. ,ale měli jsme být 3., ale to jsme se dozvěděli až po roce. Tuto chybu udělal moderátor, který špatně sečetl body. Další rok jsme chtěli jít znovu do Prezentiády, jenže já jsem tomu nemohl věnovat tolikk času. Mám basket a škola je taky náročná. Takže jsem řekl, že do toho s klukama nepůjdu. Jenže mi potom zavolala koordinátorka, což dělám právě teď já, jestli bych tam nechtěl být jako moderátor. To bylo v roce 2013. S tím jsem souhlasil. Za odměnu jsem se mohl jet podívat na celorepublikové finále. V červnu mi potom zavolali jestli bych něchtěl dělat XO Junior (XO pro ZŠ), tak jsem šel do toho. Tak jsme měli tady na gymplu nepostupující turnaj, který byl můj první.Potom mi v srpnu zavolali jestli bych nechtěl dělat koordinátora pro Plzeňský kraj 2013.

Rozhodl ses okamžitě ?

Hodně jsem to promýšlel. Bavil jsem se o tom i s rodiče, protože Plzeň je přece jenom daleko, ale nakonec jsem souhlasil.

Tam se odehrálo kolik turnajů ?

Tři v Plzni a jeden v Tachově.

Co tvoje práce koordinátora všechno obnáší ?

V prvopočátku se ten turnaj musí někde odehrát, takže musím sehnat pořadatelskou školu. Jelikož je to už sedmým rokem, ty školy o to mají zájem. Právě teď jsme v jižních Čechách i rozšiřovali a školy nemají problém v tom poskytnout nám podmínky ,které potřebujeme.

Jak vypadá registrace ?

Týmy se registrují přes internet, to už neřídíme. My většinou jenom prodloužíme datum registrace, aby bylo co nejvíce týmů.

Kolik bylo letos týmů ?

Myslím že přes 1 200. To už je opravdu dost. Když si vezmeš, že každá škola má ještě školní kola, tak to máš dohromady okolo 30 000 hráčů v celé ČR.

Máš obvolané školy, registrace uzavřena, co dál ?

Musíme zavolat do konkrétní školy, kde se má zrovna turnaj odehrát ,než tam jedeme. No a potom máš turnaj, třeba jako tady v JH.

Ve kterých městech jsi byl ?

Byl jsem třikrát v ČB, potom také v Táboře,Písku a tady v JH. Ještě byl jeden turnaj ve Strakonicích, ale ty jsou moc daleko, takže na ten jsem nejel a teď mě čeká krajské kolo v ČB.

Letos jsi už nazpět v jižních Čechách jak k tomu došlo ?

Letos v srpnu mi zavolali, jestli bych to nechtěl dělat, protože ta koordinátorka přede mnou šla do jakého si ‘‘důchodu‘‘ .Koordinátora dělají pouze studenti SŠ a VŠ a ona už dokončila VŠ. Já souhlasil.

 Máš problém s nervozitou ?

Já jsem chodil asi 3 roky do dramatického kroužku, kde jsem se učil od toho nejlepšího studenta Vítka Zemana-Marušáka a to koordinování mi dalo takovou zkušenost, že už se vůbec nebojím něco přednést.

Jak dlouho se připravuješ na turnaj ?

Na tom prvním po roce zapomeneš , co se jak dělá, ale my dostáváme seznam úkolů. Na každý turnaj je jiná prezentace, musím mít sebou soupisku a pravidla a zařídit si, že na té škole budeš mít nějaké pomocníky. Já jsem si v počítači rovnou vytvořil tabulky, takže mám práce ulehčenou o to, že počítač mi říká, kdo s kým bude hrát.

Těšíš se na každý ten turnaj ?

Jo... Třeba teď mě moc potěšilo na turnaji v Táboře, když za mnou po turnaji přišla paní profesorka z nějaké školy , na kterou si teď nevzpomenu, a řekla, jak to všechno bylo moc super, jak to klapalo, a že se moc těší na kraj. To mě moc potěšilo Nejlepší je pocit z dobře odehraného turnaje.

Co tě na tom nejvíc baví ?

Řeknu ti, co mě na tom nebaví. Nebaví mě nahánět ty školy, protože tam voláš, někdy nemůžou. Já sám chodím do školy a volám do školy, to není zrovna nejlepší. Já osobně jsem specialista v odkládání věcí, takže si to pořád odkládám na další a další přestávku, a pak jsou čtyři hodiny odpoledne, to už ve škole nikdo není, takže zítra ráno. Takže tohle mě moc nebaví.

Máš nějakou špatnou zkušenost ?

Ani ne. Samozřejmě se může stát, že zapomenou něco dát do balíku, tak to musíš vyřešit, ale jinak nic.

Dostal ses díky tvému cestování někam, kde jsi ještě nebyl?

Tak třeba v Plzni jsem spal dvě noci a hezky jsem si to tam prošel. Byl jsem tam v kavárně, která je až v 30.patře jedné budovy zvané Mrakodrap a viděl jsem jak se zrovna připravuje Bayer proti Plzni.

 

Kdyby se chtěl někdo tomu taky věnovat, co by pro to musel udělat ?

Na stránkách scg.cz mají vždy napsáno koho zrovna hledají a není to vždy jen na organizaci. Pošle se životopis, motivační dopis a potom je schůzka, kde uvidí jestli jste pro ně ten pravý. Taky je druhá možnost, když budete úspěšným hráčem nebo účastníkem, nějakého našeho projektu. Je možnost, že vás osloví.

Jak to máte s cenami, kupuješ je sám, nebo je dostaneš ?

Já to nedělám. V SCG máme specializované centrum, které získává sponzory. Mě potom přivezou na každou školu balík s cenami a seznamem, za které místo patří ta a ta cena. Jsou tam také hrací archy a propisky.  

Ty jenom organizuješ ,nebo si i zahraješ ?

No právě, když na nějakém tom turnaji koukám někomu přes rameno, říkám si, že tam třeba něco vidím, ale do hracího vlaku se už nedá nastoupit. Láká mě to, občas mě to i mrzí,ale už to nejde. Rád si zahraju s klukama o přestávce, ale takový blázen jako Váša Voráček fakt nejsem. :D

Financuje Tě nějakým způsobem SCG?

Mám nějaké peníze za koordinování, není to balík, ale stačí to . :D SCG je dobrá v tom, že mají SCG Academy, kde jsi můžeš zažádat o stipendium, nebo celkově o finanční pomoct. Mě takhle přispěli 70% na školení rozhodčí v basketu a to jsem si napsal 2 dny před začátkem školení.

A jak to máš třeba s časem ?

Jelikož já mám ještě basket. To znamená 8 tréninků týdně.

Prosím ?

No. :D Popíšu ti můj typický čtvrtek. Ráno vstanu v 6.30, abych byl v 7.00 na hale , potom chvátám na 8.00 do školy, kde mám deset hodin v kuse. Po škole hodina na kafe, znovu basket, věci tam mám od rána.Domů dorazím ve 20.15. A vem si, když mám psát v pátek ještě nějaký test.

Počkej a co tvůj osobní život ?

To je to hodinové kafe. :D Neboj se, všechno zvládám

A jak vypadají známky ?

To je ono, mě nepřijde, že bych měl špatný známky,ale ani mi nepřijde, že bych do té školy dělal maximum.

 

Celý tento rozhovor jsme zvládli za 20 minut. Strašně ráda jsem tě poslouchala, ale jakmile jsem začla psát, myslela jsem, že tě zabiju :D Děkuji ;)

Standa

 
Čarodějnické procesy v Salemu

Je všeobecně známo, že čarodějnické procesy byly především evropskou záležitostí. Ale samozřejmě existovalo několik výjimek. Jed-nou z nich jsou i Salemské čarodějnické proce-sy, které vešly do historie i jako jedny z posled-ních, ale také jedny z nejšílenějších. Při-tom vše začalo jako nevinná dětská hra. Píše se rok 1692…

Dcera salemského duchovního (město Salem se nachází ve státě Massachusetts) Samuela Parrise – Betty – si s několika svými kamarád-kami chtěla předpovědět budoucnost. Dívky rozkleply pár vajec a bílky daly do pánve s vodou. Poté se snažily vyčíst tvary, které vytvořily bílky ve vodě. Tuto hru je naučila indiánská služebná rodiny Parrisových. Dívky však údajně uviděly v plavajících bílcích rakev. To je pochopitelně vyděsilo. Reverend Parris se pak snažil pro svou dceru Betty najít po-moc. Našel ji u lékaře Williama Griggse. Ten pochopil, že dívčin stav snad připomíná nějaký typ záchvatu. Protože ale nedokázal určit, o co přesně jde, vyjádřil podezření na zá-sah čaro-dějnice.

Během měsíce se stav dívek ni-jak nelepšil, ba dokonce začaly stejné záchvaty postihovat více a více salemských žen. Tehdy začaly být dívky a ženy podrobovány výslechu a ty ukázaly prstem na tři místní ženy – Sarah Osborneo-vou (obyčejná žena, která ale skoro vůbec nechodila do kostela), Sarah Goodovou (žeb-račka) a samozřejmě indiánskou služebnou Parrisových Titubu. Všechny tři byly bohužel v takovém postavení, že se nemohly nijak hájit. 29. února 1692 byly všechny tři zatčeny a nedlouho poté pověšeny. Tak začal hon na údajné čarodějnice.

Odsouzením Osborneové, Goodové a Titubu vše neskončilo, ale začalo – hysterie rostla a hování salemských dívek a žen bylo podivnější a podivnější. Některé měly údajně vidět duchy, a některé se dokonce zesměšňovaly ve zdej-ším kostele. S tím samozřejmě rostlo i vzá-jemné obviňování lidí. Snad každý den někdo na někoho ukázal prstem. V květnu 1692 už bylo obvinění tolik, že massachusettský guver-nér sir William Phips byl nucen zřídit zvláštní Soud slyšení a rozhodování, který soudil pouze případy čarodějnictví.

 
Případ Velké Losiny

Kdo z vás viděl film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969), ten bude vědět, o čem v tomto článku píšu – o tom nejznámějším, nejkrvavějším a nejhorším čarodějnickém procesu v českých dějinách – případu Velké Losiny.

Vše začalo celkem nenápadně. Mše na Veliko-noční pondělí v kostele v Soboti-cích (Liberecký kraj) roku 1678 probíhala v klidu až do jednoho nepříjemného incidentu. Jistá žebračka Marina Schuchová přijala od faráře hostii, kterou si sice dala do úst, ale nespolkla ji. Její známá, léčitelka a porodní bába Dorota Gröerová, totiž hostii potřebovala na léčení dobytka (údajně kvůli zkyslému mléku), a byla ochotna za ní dobře zaplatit. Vše ale bylo prozrazeno a o všem se dozvěděla i hraběnka Anna Sibyla z Galle, sídlící na velkolosinském zámku. Byla to zbožná žena a čarodějnici nehodlala na svém panství strpět. Nakonec poslala do Olo-mouce pro Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (1616 – 1969). Ten momentálně v Olomouci působil jako hospodský, ale bylo o něm známo, že ještě přednedávnem řídil několik čarodějnických procesů ve Slezsku. Už tam poslal několik desítek lidí na smrt v plamenech nebo na mučidlech a vydělal na tom nemalé peníze.

Hned po svém příchodu na velkolosinské pan-ství nechal inkvizitor Boblig Schuchovou i Gröerovou zatknout. Ty vypovídaly všechno, co chtěl Boblig slyšet, nemyslely si totiž, že udě-laly něco špatného. Prozradily i jména dalších dvou selek, které také dobrovolně vypovídaly. Pro Bobliga to však byly pouze „malé ryby“. Zahleděl se spíše k Šumperku, kde bylo více bohatých měšťanů, které by mohl nechat popravit a jejich majetek si přivlastnit. Když pak jedna ze selek odmítla vypovídat, žádal Boblig v Praze o souhlas mu-čit ubohé že-ny. Měl zde to-lik známých, že nebyl problém povolení dostat. V květnu 1679 začal s katem Jakobem Hayem zatčené mučit. Nejen že se jim podaři-lo dostat z nich další a další jména, ale také začaly povídat o uctívání ďábla, sletech čaro-dějnic a orgiích, které se měly provádět na Petrových kamenech. Ale ani to je nezachránilo od bolestivé smrti na hranici – na začátku srpna 1679 byly popraveny. Boblig už je zkrátka nepotřeboval.

 
Kladivo na čarodějnice

Pod pojmem Kladivo na čarodějnice se většině z nás vybaví film, který roku 1969 natočil režisér Otakar Vávra, přičemž se inspiroval skutečnou událostí – šumperským čarodějnic-kým procesem (viz. stejnojmenný článek v tomto čísle TABU). Málokdo však ví, že pod stejným jménem se skrývá rovněž kniha, podle které byly čarodějnice loveny, mu-čeny a po-pravovány. Kdo a-le přišel s tako-vou úchylár-nou? A co tato kniha způsobila?

Za autory této práce, poprvé vydané pravdě-podobně roku 1486 ve Štrasburku, jsou ozna-čováni dva lidé – Jakob Sprenger a Heinrich Kramer. Cílem Kladiva na čarodějnice (lat. Malleus maleficarum, Maleficat et earum haeresim, ut framea potentissima conterens, něm. Hexenhammer, angl. Witch Hammer) bylo hlavně sjednotit postup při vyšetřování čarodějnic v Evropě (mužů si autoři nevšímali, zač jsou dodnes kritizováni).

Jakob (nebo také Jacobus) Sprenger se narodil roku 1436 nebo 1438 v Basileji. Mnoho o jeho životě nevíme. Je jisté, že v roce 1452 vstoupil do řádu dominikánů v rodném městě, odkud po vysvěcení odešel do kláštera v Kolíně nad Rýnem. Roku 1468 začal přednášet na kolínské univerzitě, kde se stal mistrem a později – roku 1480 – se stal jejím děkanem. Papež Sixtus IV. (1414 – 1484) jej nakonec jmenoval hlavním inkvizitorem pro Německo. Byl auto-rem mnoha spisů. Ve své činnosti vždy proje-voval horlivost při obhajobě tradiční církve. Inkvizitorem byl až do roku 1494. Rok poté zemřel.

 
Upalování žen

Krátká polemika nad tím, proč v inkvizičních dobách byly upalovány častěji ženy než muži.

- „Postavení ženy ve středověku je nezávidění-hodné, byla považována za "nástroj ďáblův" - použiji-li rétoriku církve. O tom, že církev pova-žovala za nebezpečnější ženy svědčí i název publikace, jakési příručky pro inkvizitory Mall-eus maleficarum - Kladivo na čarodějnice. Tedy na ČARODĚJNICE ne na ČARODĚJE“.

 
Každý jsme jiný

Když se řekne lidská rozmanitost, jako první věc mě napadne různá barva pleti lidí (a jako druhá, že se na toto téma blbě píše). Ono kdybychom byli všichni stejní, určitě by to bylo chvíli zábavné. Jenže když je tvůj nejlepší kamarád vlastně tvůj klon? Všichni by byli stejně hezcí, chytří, vzdělaní, měli by stejné majetky. Byli bychom jako sériově vyráběné věci z pásové výroby. Proto tedy příroda (nebo nadpozemské síly? ) udělila lidem určitou rozmanitost. Ať už jde o již zmiňovanou barvu pleti, místo svého života či různé (mnohdy zvláštní) pokrmy . Různí lidé se různě přizpůsobili přírodním podmínkám.  Člověk, inteligentní tvor, se vyvíjí i názorově, vzniká tedy rozmanitost vzhledem k diskutované situaci. Máme tedy nespočetné druhy lidské rozmanitosti vytvořené mnohdy ča-sem. O některých z nich se dočtete v tomto čísle.

 
ANKETA: Lidská rozmanitost

ANKETA: Tentokrát jsme se vás ptali:    
1) Máš nějakou oblíbenou národnost? Čím ti imponuje?
2) Dovedeš si představit, že by tvůj partner byl jiné rasy?

1)Američany mám ráda.  A Francouze. Líbí se mi francouzština a styl oblíkání. A Louvre.
2) Asi černocha

 

Hostitel / The Host (2013)

Americká spisovatelka Stephenie Meyer pro-slula hlavně svou čtyřdílnou knihou Twilight. Filmové zpracování Ságy, o jehož (ne)kvalitě už bylo napsáno tolik, rozdělilo svět a diváckou společnost na dva znepřátelené tábory. Letošní premiéra filmu inspirovaného její poslední knihou Hostitel, se proto stala očekávanou nejen v řadách fanynek ale také skeptiků.

Při negativním hodnocení již zmíněného Stmí-vání se pro kritiky staly stěžejní na dvě věci - neschopnost herců obsazených do hlavních rolí a špatná knižní předloha, ze které se ani při dobré vůli týmu podílejícího se na vzniku sním-ku nedalo „vysekat“ nic lepšího. Právě proto byla premiéra Hostitele provázena jakýmsi definitivním ortelem, který měl ukázat, co bylo skutečným důvodem (ne)úspěchu Stmívání.

Ještě před tím, než se pustím do samotné recenze Hostitele, zmíním (hlavně pro vás, kteří nevíte, čeho se knihy Stephenie Meyer v první řadě týkají), že hlavním tématem Stmí-vání byl milostný trojúhelník lidské dívky, upíra a vlkodlaka. Twilight si během své doby na výsluní vysloužilo nepříliš lichotivou přezdívku „harlequinka pro náctky“. Nesmíme ovšem autorce upřít to, že se nevěnovala pouze dvě-ma zaláskovaným adolescentům a jednomu třista let starému upírovi. Zapojila do své knihy také jistou formu dobrodružného napětí. Dovo-lím si však tvrdit, že by celkový počet stránek, který byl věnován popisu velice komplikované-ho vztahu tří hlavní aktérů, výrazně převýšil počet stránek věnovaných akčním scénám. A to je ten důvod, proč se na Stmívání ani nedá pohlížet jinak než na milostný příběh, který obzvláště na plátně přílišné hloubky nenabyl.

Kniha The Host se od dnes už jen pro zisk zneužitého a stokrát omílaného tématu upírů posunula docela jinam. Dá se dokonce i říct, že jen samotnou myšlenkou spisovatelka dokáza-la originalitu i vlastní fantazii. Bohužel ale jeden z charakteristických znaků Stephenie Meyer zůstal zachován. Její obliba pro milost-né „úhelníky“. V Hostiteli se totiž také zoufale dlouho rozebírají komplikované vztahy několika postav. Tentokrát ne tří ale čtyř. Kromě tématu tedy Meyer povýšila také z milostného trojú-helníku na milostný čtverec.

 
OSCAR 2013 - Výsledky!

Slavná, každoročně se opakující noc plná zlatých sošek se tentokrát konala 24. února.

V minulém čísle Tabu! jsme Vás přehledně informovali o všech nominovaných filmech, a zároveň jsme také připojili slib, že se dozvíte, kdo vyhrál. A právě tento slib hodláme nyní splnit!

 
Tvůrčí psaní na scéně půdního divadla

Na gymnáziu v  Jindřichově Hradci je podkrovní divadelní sál. Byl to výjimečně šťastný nápad vybudovat tento prostor při realizaci půdní vestavby. Protože samotná existence takto výjimečně vybaveného divadelního sálku automaticky inspiruje k  tvůrčíí činnosti.

 

Kalendárium - srpen 2013

1.8.10 př. Kr. – Zrození retardovaného génia

Na svět přichází budoucí římský císař Claudius († 54 po Kr.). Vlastní rodina však z něj zjevně nemá radost, protože slintá, kulhá a při vztekání se mu tvoří pěna u úst. Tvrdí, že z něj kvůli tomu nic nebude. Po dlouhou dobu tak studuje v soukromí dějiny (zvláště dějiny Etrusků, jejichž jazyk ovládal). Za vlády synovce Caliguly (37 – 41 po Kr.) se stane konzulem a po jeho zavraždění to dotáhne na vrchol - jakožto poslední přeživší dospělý mužský potomek julsko-klaudijského vládnoucího rodu se stane císařem. Nakonec se stane obětí intrik manželky Agrippiny (15 – 59 po Kr.), která ho patrně otrávila houbami.

 
Kalendárium - červenec 2013

2.7.1937 – Poslední let

Legendární americká pilotka Amelia Earhartová (1897 – asi 1937) se právě snaží obletět svět se svým letounem Lockheed. Spolu se svým navigátorem Fredem Noonanem právě tohoto dne vzlétnou ze zastávky ve městě Lae na Nové Guineji a odstartují směrem k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Asi po 1300 km se ale přeruší rádiové spojení a Amelia s Fredem záhadně zmizí. Až roku 2010 jsou nalezeny ostatky dvou osob na atolu Nikumaroro (součást Kiribati). Dnes se soudí, že oba dva patrně zemřeli na dehydrataci, protože na ostrově není žádná pitná voda.

 
Kalendárium - červen 2013

1.6.1942 – Oběť heydrichiády

Během heydrichiády, německé vendetty za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha (1904 – 1942), umírá na popravišti (Kobyliské střelnici) slavný český spisovatel a dramatik, ovšem původním povoláním lékař Vladislav Vančura (*1891). Autor slavných románů jako Rozmarné léto nebo Markéta Lazarová vede za okupace spisovatelskou sekci Výboru inteligence, ilegální odbojové organizace.



Tabu! v PDF

Neťák - blog Jana Olivy

Články podle měsíce

Rozvrhy

Jídelníček

 

Dne 23. února 2013 na stránky tabu.gvn.cz přibyla nová rozšíření. Kalendář, fotogalerie a také...
Celý článek...

Ankety

Líbí se vám myšlenka "nahrávání samospráv na kameru"?

 

Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 1 2 3
Žádné události
a
a

 

Pozorně si prohlédněte tyto ruce! Víte, o čí hodinky a ruce se jedná? Víte jakému profesorovi patří? Své tipy nám piště na tabu.gvn.cz. A nezapomeňte, že tyto ruce může být kdekoliv okolo nás.

 

PišQworky 2014

Pokračování rozhovoru s Janem Šebkem (7.A) z tištěného vydání:

Máte turnaje ještě někde jinde?

Máme turnaje ještě v Polsku a na Slovensku.

Kolik vás je teď v SCG ?

Kolem 70 lidí.

Jak jsi se vůbec dostal k tomu co děláš ?

Já jsem se účastnil Prezentiády v kvartě, i když to byla soutěž pro středoškoláky, tak nás tam pustili. Vyhlásili nás jako 7. ,ale měli jsme být 3., ale to jsme se dozvěděli až po roce. Tuto chybu udělal moderátor, který špatně sečetl body. Další rok jsme chtěli jít znovu do Prezentiády, jenže já jsem tomu nemohl věnovat tolikk času. Mám basket a škola je taky náročná. Takže jsem řekl, že do toho s klukama nepůjdu. Jenže mi potom zavolala koordinátorka, což dělám právě teď já, jestli bych tam nechtěl být jako moderátor. To bylo v roce 2013. S tím jsem souhlasil. Za odměnu jsem se mohl jet podívat na celorepublikové finále. V červnu mi potom zavolali jestli bych něchtěl dělat XO Junior (XO pro ZŠ), tak jsem šel do toho. Tak jsme měli tady na gymplu nepostupující turnaj, který byl můj první.Potom mi v srpnu zavolali jestli bych nechtěl dělat koordinátora pro Plzeňský kraj 2013.

Rozhodl ses okamžitě ?

Hodně jsem to promýšlel. Bavil jsem se o tom i s rodiče, protože Plzeň je přece jenom daleko, ale nakonec jsem souhlasil.

Tam se odehrálo kolik turnajů ?

Tři v Plzni a jeden v Tachově.

Co tvoje práce koordinátora všechno obnáší ?

V prvopočátku se ten turnaj musí někde odehrát, takže musím sehnat pořadatelskou školu. Jelikož je to už sedmým rokem, ty školy o to mají zájem. Právě teď jsme v jižních Čechách i rozšiřovali a školy nemají problém v tom poskytnout nám podmínky ,které potřebujeme.

Jak vypadá registrace ?

Týmy se registrují přes internet, to už neřídíme. My většinou jenom prodloužíme datum registrace, aby bylo co nejvíce týmů.

Kolik bylo letos týmů ?

Myslím že přes 1 200. To už je opravdu dost. Když si vezmeš, že každá škola má ještě školní kola, tak to máš dohromady okolo 30 000 hráčů v celé ČR.

Máš obvolané školy, registrace uzavřena, co dál ?

Musíme zavolat do konkrétní školy, kde se má zrovna turnaj odehrát ,než tam jedeme. No a potom máš turnaj, třeba jako tady v JH.

Ve kterých městech jsi byl ?

Byl jsem třikrát v ČB, potom také v Táboře,Písku a tady v JH. Ještě byl jeden turnaj ve Strakonicích, ale ty jsou moc daleko, takže na ten jsem nejel a teď mě čeká krajské kolo v ČB.

Letos jsi už nazpět v jižních Čechách jak k tomu došlo ?

Letos v srpnu mi zavolali, jestli bych to nechtěl dělat, protože ta koordinátorka přede mnou šla do jakého si ‘‘důchodu‘‘ .Koordinátora dělají pouze studenti SŠ a VŠ a ona už dokončila VŠ. Já souhlasil.

 Máš problém s nervozitou ?

Já jsem chodil asi 3 roky do dramatického kroužku, kde jsem se učil od toho nejlepšího studenta Vítka Zemana-Marušáka a to koordinování mi dalo takovou zkušenost, že už se vůbec nebojím něco přednést.

Jak dlouho se připravuješ na turnaj ?

Na tom prvním po roce zapomeneš , co se jak dělá, ale my dostáváme seznam úkolů. Na každý turnaj je jiná prezentace, musím mít sebou soupisku a pravidla a zařídit si, že na té škole budeš mít nějaké pomocníky. Já jsem si v počítači rovnou vytvořil tabulky, takže mám práce ulehčenou o to, že počítač mi říká, kdo s kým bude hrát.

Těšíš se na každý ten turnaj ?

Jo... Třeba teď mě moc potěšilo na turnaji v Táboře, když za mnou po turnaji přišla paní profesorka z nějaké školy , na kterou si teď nevzpomenu, a řekla, jak to všechno bylo moc super, jak to klapalo, a že se moc těší na kraj. To mě moc potěšilo Nejlepší je pocit z dobře odehraného turnaje.

Co tě na tom nejvíc baví ?

Řeknu ti, co mě na tom nebaví. Nebaví mě nahánět ty školy, protože tam voláš, někdy nemůžou. Já sám chodím do školy a volám do školy, to není zrovna nejlepší. Já osobně jsem specialista v odkládání věcí, takže si to pořád odkládám na další a další přestávku, a pak jsou čtyři hodiny odpoledne, to už ve škole nikdo není, takže zítra ráno. Takže tohle mě moc nebaví.

Máš nějakou špatnou zkušenost ?

Ani ne. Samozřejmě se může stát, že zapomenou něco dát do balíku, tak to musíš vyřešit, ale jinak nic.

Dostal ses díky tvému cestování někam, kde jsi ještě nebyl?

Tak třeba v Plzni jsem spal dvě noci a hezky jsem si to tam prošel. Byl jsem tam v kavárně, která je až v 30.patře jedné budovy zvané Mrakodrap a viděl jsem jak se zrovna připravuje Bayer proti Plzni.

 

Kdyby se chtěl někdo tomu taky věnovat, co by pro to musel udělat ?

Na stránkách scg.cz mají vždy napsáno koho zrovna hledají a není to vždy jen na organizaci. Pošle se životopis, motivační dopis a potom je schůzka, kde uvidí jestli jste pro ně ten pravý. Taky je druhá možnost, když budete úspěšným hráčem nebo účastníkem, nějakého našeho projektu. Je možnost, že vás osloví.

Jak to máte s cenami, kupuješ je sám, nebo je dostaneš ?

Já to nedělám. V SCG máme specializované centrum, které získává sponzory. Mě potom přivezou na každou školu balík s cenami a seznamem, za které místo patří ta a ta cena. Jsou tam také hrací archy a propisky.  

Ty jenom organizuješ ,nebo si i zahraješ ?

No právě, když na nějakém tom turnaji koukám někomu přes rameno, říkám si, že tam třeba něco vidím, ale do hracího vlaku se už nedá nastoupit. Láká mě to, občas mě to i mrzí,ale už to nejde. Rád si zahraju s klukama o přestávce, ale takový blázen jako Váša Voráček fakt nejsem. :D

Financuje Tě nějakým způsobem SCG?

Mám nějaké peníze za koordinování, není to balík, ale stačí to . :D SCG je dobrá v tom, že mají SCG Academy, kde jsi můžeš zažádat o stipendium, nebo celkově o finanční pomoct. Mě takhle přispěli 70% na školení rozhodčí v basketu a to jsem si napsal 2 dny před začátkem školení.

A jak to máš třeba s časem ?

Jelikož já mám ještě basket. To znamená 8 tréninků týdně.

Prosím ?

No. :D Popíšu ti můj typický čtvrtek. Ráno vstanu v 6.30, abych byl v 7.00 na hale , potom chvátám na 8.00 do školy, kde mám deset hodin v kuse. Po škole hodina na kafe, znovu basket, věci tam mám od rána.Domů dorazím ve 20.15. A vem si, když mám psát v pátek ještě nějaký test.

Počkej a co tvůj osobní život ?

To je to hodinové kafe. :D Neboj se, všechno zvládám

A jak vypadají známky ?

To je ono, mě nepřijde, že bych měl špatný známky,ale ani mi nepřijde, že bych do té školy dělal maximum.

 

Celý tento rozhovor jsme zvládli za 20 minut. Strašně ráda jsem tě poslouchala, ale jakmile jsem začla psát, myslela jsem, že tě zabiju :D Děkuji ;)

Standa

 
Čarodějnické procesy v Salemu

Je všeobecně známo, že čarodějnické procesy byly především evropskou záležitostí. Ale samozřejmě existovalo několik výjimek. Jed-nou z nich jsou i Salemské čarodějnické proce-sy, které vešly do historie i jako jedny z posled-ních, ale také jedny z nejšílenějších. Při-tom vše začalo jako nevinná dětská hra. Píše se rok 1692…

Dcera salemského duchovního (město Salem se nachází ve státě Massachusetts) Samuela Parrise – Betty – si s několika svými kamarád-kami chtěla předpovědět budoucnost. Dívky rozkleply pár vajec a bílky daly do pánve s vodou. Poté se snažily vyčíst tvary, které vytvořily bílky ve vodě. Tuto hru je naučila indiánská služebná rodiny Parrisových. Dívky však údajně uviděly v plavajících bílcích rakev. To je pochopitelně vyděsilo. Reverend Parris se pak snažil pro svou dceru Betty najít po-moc. Našel ji u lékaře Williama Griggse. Ten pochopil, že dívčin stav snad připomíná nějaký typ záchvatu. Protože ale nedokázal určit, o co přesně jde, vyjádřil podezření na zá-sah čaro-dějnice.

Během měsíce se stav dívek ni-jak nelepšil, ba dokonce začaly stejné záchvaty postihovat více a více salemských žen. Tehdy začaly být dívky a ženy podrobovány výslechu a ty ukázaly prstem na tři místní ženy – Sarah Osborneo-vou (obyčejná žena, která ale skoro vůbec nechodila do kostela), Sarah Goodovou (žeb-račka) a samozřejmě indiánskou služebnou Parrisových Titubu. Všechny tři byly bohužel v takovém postavení, že se nemohly nijak hájit. 29. února 1692 byly všechny tři zatčeny a nedlouho poté pověšeny. Tak začal hon na údajné čarodějnice.

Odsouzením Osborneové, Goodové a Titubu vše neskončilo, ale začalo – hysterie rostla a hování salemských dívek a žen bylo podivnější a podivnější. Některé měly údajně vidět duchy, a některé se dokonce zesměšňovaly ve zdej-ším kostele. S tím samozřejmě rostlo i vzá-jemné obviňování lidí. Snad každý den někdo na někoho ukázal prstem. V květnu 1692 už bylo obvinění tolik, že massachusettský guver-nér sir William Phips byl nucen zřídit zvláštní Soud slyšení a rozhodování, který soudil pouze případy čarodějnictví.

 
Případ Velké Losiny

Kdo z vás viděl film Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice (1969), ten bude vědět, o čem v tomto článku píšu – o tom nejznámějším, nejkrvavějším a nejhorším čarodějnickém procesu v českých dějinách – případu Velké Losiny.

Vše začalo celkem nenápadně. Mše na Veliko-noční pondělí v kostele v Soboti-cích (Liberecký kraj) roku 1678 probíhala v klidu až do jednoho nepříjemného incidentu. Jistá žebračka Marina Schuchová přijala od faráře hostii, kterou si sice dala do úst, ale nespolkla ji. Její známá, léčitelka a porodní bába Dorota Gröerová, totiž hostii potřebovala na léčení dobytka (údajně kvůli zkyslému mléku), a byla ochotna za ní dobře zaplatit. Vše ale bylo prozrazeno a o všem se dozvěděla i hraběnka Anna Sibyla z Galle, sídlící na velkolosinském zámku. Byla to zbožná žena a čarodějnici nehodlala na svém panství strpět. Nakonec poslala do Olo-mouce pro Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (1616 – 1969). Ten momentálně v Olomouci působil jako hospodský, ale bylo o něm známo, že ještě přednedávnem řídil několik čarodějnických procesů ve Slezsku. Už tam poslal několik desítek lidí na smrt v plamenech nebo na mučidlech a vydělal na tom nemalé peníze.

Hned po svém příchodu na velkolosinské pan-ství nechal inkvizitor Boblig Schuchovou i Gröerovou zatknout. Ty vypovídaly všechno, co chtěl Boblig slyšet, nemyslely si totiž, že udě-laly něco špatného. Prozradily i jména dalších dvou selek, které také dobrovolně vypovídaly. Pro Bobliga to však byly pouze „malé ryby“. Zahleděl se spíše k Šumperku, kde bylo více bohatých měšťanů, které by mohl nechat popravit a jejich majetek si přivlastnit. Když pak jedna ze selek odmítla vypovídat, žádal Boblig v Praze o souhlas mu-čit ubohé že-ny. Měl zde to-lik známých, že nebyl problém povolení dostat. V květnu 1679 začal s katem Jakobem Hayem zatčené mučit. Nejen že se jim podaři-lo dostat z nich další a další jména, ale také začaly povídat o uctívání ďábla, sletech čaro-dějnic a orgiích, které se měly provádět na Petrových kamenech. Ale ani to je nezachránilo od bolestivé smrti na hranici – na začátku srpna 1679 byly popraveny. Boblig už je zkrátka nepotřeboval.

 

Hostitel / The Host (2013)

Americká spisovatelka Stephenie Meyer pro-slula hlavně svou čtyřdílnou knihou Twilight. Filmové zpracování Ságy, o jehož (ne)kvalitě už bylo napsáno tolik, rozdělilo svět a diváckou společnost na dva znepřátelené tábory. Letošní premiéra filmu inspirovaného její poslední knihou Hostitel, se proto stala očekávanou nejen v řadách fanynek ale také skeptiků.

Při negativním hodnocení již zmíněného Stmí-vání se pro kritiky staly stěžejní na dvě věci - neschopnost herců obsazených do hlavních rolí a špatná knižní předloha, ze které se ani při dobré vůli týmu podílejícího se na vzniku sním-ku nedalo „vysekat“ nic lepšího. Právě proto byla premiéra Hostitele provázena jakýmsi definitivním ortelem, který měl ukázat, co bylo skutečným důvodem (ne)úspěchu Stmívání.

Ještě před tím, než se pustím do samotné recenze Hostitele, zmíním (hlavně pro vás, kteří nevíte, čeho se knihy Stephenie Meyer v první řadě týkají), že hlavním tématem Stmí-vání byl milostný trojúhelník lidské dívky, upíra a vlkodlaka. Twilight si během své doby na výsluní vysloužilo nepříliš lichotivou přezdívku „harlequinka pro náctky“. Nesmíme ovšem autorce upřít to, že se nevěnovala pouze dvě-ma zaláskovaným adolescentům a jednomu třista let starému upírovi. Zapojila do své knihy také jistou formu dobrodružného napětí. Dovo-lím si však tvrdit, že by celkový počet stránek, který byl věnován popisu velice komplikované-ho vztahu tří hlavní aktérů, výrazně převýšil počet stránek věnovaných akčním scénám. A to je ten důvod, proč se na Stmívání ani nedá pohlížet jinak než na milostný příběh, který obzvláště na plátně přílišné hloubky nenabyl.

Kniha The Host se od dnes už jen pro zisk zneužitého a stokrát omílaného tématu upírů posunula docela jinam. Dá se dokonce i říct, že jen samotnou myšlenkou spisovatelka dokáza-la originalitu i vlastní fantazii. Bohužel ale jeden z charakteristických znaků Stephenie Meyer zůstal zachován. Její obliba pro milost-né „úhelníky“. V Hostiteli se totiž také zoufale dlouho rozebírají komplikované vztahy několika postav. Tentokrát ne tří ale čtyř. Kromě tématu tedy Meyer povýšila také z milostného trojú-helníku na milostný čtverec.

 
OSCAR 2013 - Výsledky!

Slavná, každoročně se opakující noc plná zlatých sošek se tentokrát konala 24. února.

V minulém čísle Tabu! jsme Vás přehledně informovali o všech nominovaných filmech, a zároveň jsme také připojili slib, že se dozvíte, kdo vyhrál. A právě tento slib hodláme nyní splnit!

 
Tvůrčí psaní na scéně půdního divadla

Na gymnáziu v  Jindřichově Hradci je podkrovní divadelní sál. Byl to výjimečně šťastný nápad vybudovat tento prostor při realizaci půdní vestavby. Protože samotná existence takto výjimečně vybaveného divadelního sálku automaticky inspiruje k  tvůrčíí činnosti.

 

Kalendárium - srpen 2013

1.8.10 př. Kr. – Zrození retardovaného génia

Na svět přichází budoucí římský císař Claudius († 54 po Kr.). Vlastní rodina však z něj zjevně nemá radost, protože slintá, kulhá a při vztekání se mu tvoří pěna u úst. Tvrdí, že z něj kvůli tomu nic nebude. Po dlouhou dobu tak studuje v soukromí dějiny (zvláště dějiny Etrusků, jejichž jazyk ovládal). Za vlády synovce Caliguly (37 – 41 po Kr.) se stane konzulem a po jeho zavraždění to dotáhne na vrchol - jakožto poslední přeživší dospělý mužský potomek julsko-klaudijského vládnoucího rodu se stane císařem. Nakonec se stane obětí intrik manželky Agrippiny (15 – 59 po Kr.), která ho patrně otrávila houbami.

 
Kalendárium - červenec 2013

2.7.1937 – Poslední let

Legendární americká pilotka Amelia Earhartová (1897 – asi 1937) se právě snaží obletět svět se svým letounem Lockheed. Spolu se svým navigátorem Fredem Noonanem právě tohoto dne vzlétnou ze zastávky ve městě Lae na Nové Guineji a odstartují směrem k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Asi po 1300 km se ale přeruší rádiové spojení a Amelia s Fredem záhadně zmizí. Až roku 2010 jsou nalezeny ostatky dvou osob na atolu Nikumaroro (součást Kiribati). Dnes se soudí, že oba dva patrně zemřeli na dehydrataci, protože na ostrově není žádná pitná voda.

 
Kalendárium - červen 2013

1.6.1942 – Oběť heydrichiády

Během heydrichiády, německé vendetty za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha (1904 – 1942), umírá na popravišti (Kobyliské střelnici) slavný český spisovatel a dramatik, ovšem původním povoláním lékař Vladislav Vančura (*1891). Autor slavných románů jako Rozmarné léto nebo Markéta Lazarová vede za okupace spisovatelskou sekci Výboru inteligence, ilegální odbojové organizace.

 

Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/lm

Od minulého vydání časopisu uplynul přibližně měsíc, a do tabulky Ligy Mistrů ve futsale nepřibylo do tabulky jedno utkání.

Dne 11.3, proti sobě nastoupily týmy 7.A a 5.A. V utkání se do vedení dostala 7.A a své vedení zvýšila do konce poločasu na 4:0, v druhém poločase si stejný náskok udržela, když oba týmy přidali 5 branek, zápas tak skončil 9:5.

Branky: 4x Antušek, 2x Kučera, 2x Reisner a Vondráček – 3x Borovka a 2x Peterka.

Další informace zde:
 
České ženy nakonec sestupují

Poprvé v historii, se česká ženská hokejová reprezentace dostala do hlavního Mistrovství Světa v Ledním hokeji.

V první utkání se Češkám povedlo porazit Švéd-sko 3:2, když v celém utkání tahaly za delší část provazu. Všichni si moc dobře uvědomovali fakt, že Švédky, jedním ze tří týmů, kterému se, kdy povedlo na MS či OH postoupit do finále. Konkrétně v Turíně 2006, jinak však ženskému hokeji vládnou zámořské týmy USA a zejména Kanady.

 
Volejbalová Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/volejbal

Od vydání minulého číslo uběhlo už pár týdnu a i naše Volejbalová liga byla obohacena o něko-lik zápasů (konkrétně 4) a nebýt jarních prázd-nin, bylo by jich dokonce 6.

První utkání po uzávěrce se hrála před jarními prázdninami 11. února. V celkově 23. zápase této sezóny se proti sobě postavily týmy Ro-man a Azamat. Tým Azamat čítal opět pouze jednoho hráče a byl jím kapitán Adam Borovka. Jenže povedl se mu husarský kousek, hrál sice pouze na jeden dotek, ale přesto porazil Ro-man tým ve složení (Přibyl, Dražanová 4.A, Dvořáková, Němcová 2.B, Peterka a Zedníčko-vá) 2:0 (20:17, 19:21). V druhém toho dne hraném utkání proti sobě stály týmy 4.C a 8.A. Loňský tápající mistr nastoupil v nejsilnější pětičlenné sestavě (Novák, Mihulec, Sviták, Szutová a Švepeš) a přesto nedovedl zastavit v pohodě hrající 8.A (Uksa, Hanuš, Kučera, Šrámková), který tak vyhrál 20:18 a 20:16.

Další dva zápasy se hrály 25. února. V tom prvním z nich proti sobě stály dva týmy bojující o úplné čelo tabulky – Sex-tam-A a Azamat Batov’s team. ABT nastoupil proti tomuto těžšímu soupeři ve vícečlenné sestavě (Borovka, Bartoš, Dlugoš a Železná) a možná i proto porazil v dramatickém závěru tým (Vágner, Antušek, Brychta, Kučera, Pařízek, Vondráček) 12:20, 25:23 a 15:10 celkově 2:1 na sety. Poslední dosud hrané utkání ovládla 8.A (Uksa, Hanuš, Kříž a Kučera), když porazila Matyáš tým (Slámová, Marková, Kamenický, Pařízková, Furták) 21:19 a 20:11 celkově 2:0 na sety a posunula se tímto vítězstvím na 1. místo tabulky.

Další informace zde:

 

Nejen o Francii s Martinou Kubičkovou

Pokud se nepletu, učíte na GVN již třetím rokem. Na jaké škole jste působila před nástupem do našeho ústavu? A co vás vedlo k náročné cestě stát se učitelkou?

Po vysoké škole jsem nastoupila na 4. ZŠ v J. Hradci, kde jsem působila 2,5 roku a pak jsem nastoupila na mateřskou dovolenou. Po příjemně strávených pár letech na mateřské jsem nastoupila na Soukromou školu k p. Toufarovi, pak jsem učila na částečný úvazek i na GVN a poté jsem zůstala zcela na naší škole. 

 
Rozhovor s paní profesorkou Míkovou

Na gymnáziu učíte chemii a biologii. Který obor vás však více baví? Který máte raději? A jaká jsou vaše oblíbená témata v biologii a chemii?

Osobně mě více baví biologie – hlavně zoologie a biologie člověka. A protože tyto obory i více zajímají žáky, tak se mi lépe učí. Z chemie mě nejvíce baví témata, která pro žáky nejsou tak abstraktní, ale znají jejich využití z vlastního života. To se nám pak „rozjíždějí“ velice zajímavé diskuze.

 
Rozhovor s panem prof. Tampírem

Jste učitel tělocviku a zeměpisu, který z těchto předmětů vás baví více vyučovat? Který máte raději ?

Dříve mě bavilo více učit tělocvik, když jsem byl na 5. ZŠ (2 tělocvičny, hřiště, dobré vybavení a dobrá kondice), nyní dávám více přednost zeměpisu.

 

Majáles bude pěkný CIRKUS!

Jak všichni víte, i letos nás čeká Majáles. Jak, ale možná už všichni nevíte, pro letošek se půjde „do boje“ o vykřičení hlasivek a pobláznění davu v barvách cirkusu.

S tímto tématem si jistě každý z vás může vyhrát, a přes-tože jste třeba doufali v jiný výběr, můžete si to i tak užít.

Téma totiž není ani tak důležité, jako to, abychom si po-řádně „zablbli“. A tak nám snad počasí dopřeje hodně sluníčka a tepla, při těch našich radovánkách, a i kdyby ne tak věřte, že: „Kdo do našeho cirkusu vstoupí, ten nepro-hloupí.“

Vstupné dobrovolné, zábava zajištěná a možná přijde i kouzelník!

 
Pražský studentský summit

Řekli mi, abych napsal pár slov o Pražském studentském summitu, tedy o projektu, kterého jsem se letos společně s Aničkou Gantnerovou, Míšou Šrámkovou, Kačkou Kratochvílovou a Dášou Kořínkovou zúčastnil. Napsat „pár slov“ o tak úžasné věci, jakou PSS podle mého názo-ru vskutku je, je neuvěřitelně těžký a nevděčný úkol, přesto se pokusím. Tak tedy....

Pražský studentský summit je unikát-ní vzdělávací program pořádaný Asociací pro mezinárodní otázky, který simuluje fungování takových organizací, jako jsou OSN, EU a NA-TO. Dá se říci, že nám dává možnost, stát se na půlroku diplomaty. Summit je tvořen třemi modely. Já však chci psát hlavně o modelu OSN, jehož jsme se letos přímo účastnili.

Tento model je určený pro středoškoláky, kteří zde ve třech až pětičlenných delegacích tvoří reprezentace více než devadesáti států světa a hájí jejich zájmy v jednotlivých orgánech OSN. (Mimojité se zde dozvíte, že existují země jako Lesotho, nebo Burkina Faso. Zpočátku má člověk tendence tyto země hledat na mapě Středozemě kdesi u Mordoru, ale zvyknete si…). Naše pětice si vybrala Indonésii a každý z nás se v jejím jménu bil na kolbišti jiného orgánu.

Právě členství v orgánu OSN vám umožní věno-vat se problémům z oblasti, která vás zajímá. Je vám blízká problematika lidských práv? Tak to je pro vás HRC (Human rights council) jako stvořená. Baví vás ekologie? Od toho je tu UNEP (United nations enviromental program) atd…. Je jich celkem šest, a ať už si vyberete křeslo v kterémkoliv z nich, buďte si jistí, že vás to posune dál, protože se budete muset podí-vat alespoň trochu pod povrch dané problema-tiky.
Náplň PSS se skládá z pěti přípravných setkání, která se odehrávají jednou měsíčně (vždy v sobotu) na půdě VŠE v Praze. Tato setkání mají za úkol připravit vás na vrchol celého projektu.

Tím vrcholem je pětidenní konference, kde již opravdu hájíte zájmy vaší země a spoluutváříte (samozřejmě v duchu politiky svého státu!) postoj světa k problémům, jakými jsou napří-klad „Deforestace“ nebo „Dětská práce“. At-mosféra konference je slovy nepopsatelná. Zahájení se odehrává v luxusních prostorách hotelu Ambasador na Václavském náměstí (důležité-součástí je neskutečný raut!!) a sa-motná jednání poté probíhají v Kongresovém centru, tedy v místě reálných konferencí.

Během přípravných setkání i během konference samotné máte také možnost potkat různé zajímavé lidi z oblasti politiky, byznysu, diplo-macie, médií nebo umění.

Abych to shrnul – rozšíříte si obzory, prostřed-nictvím plenárních projevů zlepšíte své vystu-pování před lidmi, mnohé se naučíte, otrkáte se, během konference zjistíte, že spánek jen zdržuje, ale hlavně – poznáte báječné lidi z celé republiky! A to za to stojí. Proto vás vyzývám, zúčastněte se Pražského studentského summi-tu! Buďte Summit!

(Informace u Jakuba Mazance, Dáši Kořínkové, Míši Šrámkové, Aničky Gantnerové a Kačky Kratochvílové – rádi zodpovíme veškeré dotazy)

 
Známější maturitní kapely očima znalce

Srovnání plesových orchestrů a kapel mezi sebou není vůbec jednoduchá záležitost. Je to ve velké míře otázka vkusu a významnou roli hraje hned několik faktorů. Zaměřím se na repertoár, vzájemnou domluvu, obsazení a především výsledný zvuk.

Klaret

Začnu v našich končinách všem známou kape-lou Klaret. Letos jsem se s nimi na maturitních plesech potkal celkem třikrát. Po muzikantské stránce jsou na výborné úrovni a je to taková „sázka na jistotu“. Repertoár mají od lidovek po AC/DC nebo Sto zvířat. Dohodnout se dá, avšak kvalita jejich ozvučení je na dost nízké úrovni. Hrají nahlas, komunikace je tedy ome-zena na pauzy nebo přestávky, což hodnotím záporně, ale jinak palec nahoru.

Midi band

S touto partou z Tábora jsem měl tu čest se potkat na výstavišti v pavilonu Z. Udělal jsem si o nich obrázek ještě delší dobu před samotným setkáním. Jejich reklama je úplně všude. Na obvyklých místech k tomu určených mi to neva-dí, avšak oni spamují i zdi událostí, skupiny škol, maily,.. Osobní setkání mne ještě více utvrdilo. Mají velice suverénní společenské vystupování. Samotné hraní bylo dobré, avšak dost hlasité. Repertoár byl spíše modernější.

Happy band

Tahle kapela mě v jistém směru překvapila. Nejen vzájemnou dohodou, ale ve všem vyšli vstříc a zkrátka se mi to líbilo. Na vystoupení bylo znát, že mají hodně nástrojů nasamplovaných, ale když je to pro dobro věci, tak bych se tomu nebránil, jen to kapele ubírá na „živosti“. Repertoár byl z valné většiny moderní. Po zvukové stránce asi nejlepší kapela z mého výběru.

 

Poslové jara

Předjaří je jedno z nejhezčích období v roce. Tento věčně mladý čas s sebou přináší rozmanité vůně, naději, radost a očekávání. Je to doba, kdy sluneční paprsky příjemně hřejí a nás to táhne ven. Někdo si vyjede na své motorce, někdo na kole, někdo pracuje na zahradě a někdo se jde prostě jen tak projít do přírody.  Ať už se svým volným časem nakládáte jakkoli, rozhodně neseďte doma a běžte se nechat vést tajemnými vůněmi tohoto krásného období.

 
Z přírody ...dnes trochu odlišně. (duben 2012)

V této části časopisu má své stálé místo příroda, tak fajn. Sedím u Nežárky a snažím se najít inspiraci. Koukám okolo sebe, vnímám to úžasné ticho a cítím "libou vůni" naší milé řeky...   V tu chvíli mi dochází, že článek o přírodě ze sebe v životě nevypotím. Není to proto, že k ní snad nemám vztah. Naopak. Jen v ní neumím hledat fakta. Je to pro mě jeden velký kouzelný celek, ve kterém najdu odpověď téměř na všechno. Ale nadšený biolog ze mě nikdy nebude. Začínají se mi honit hlavou zvláštní věci. Pomalu mi dochází, že celý tenhle pokus o článek bude jeden velký výkřik do tmy. Tímto naprosto dobromyslně doporučuji všem příznivcům Tlakového hrnce, aby raději otočili stránku.

 

Volejbalová Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/volejbal

Od vydání minulého číslo uběhlo už pár týdnu a i naše Volejbalová liga byla obohacena o vý-sledky 4 zápasů, přičemž 2 z nich byli odehrány zcela, 1 napůl a 1 vůbec.

To první se hrálo 18. března a nastoupily proti sobě týmy Matyáš a Azamat. Matyáš ve složení tří hráčů (Marková, Slámová a Furták) získal první set, když vyhrál 20:17. Druhý set získal naopak Azamat tým, hrající ve dvou (Borovka, Bartoš). Ve třetím setu rozhodl Azamat o svém vítězství, když vyhrál 15:8, tedy 2:1 na sety.

V dalším utkání hraném v pondělí 25. března proti sobě nastoupila 8.A a Roman tým. Ten byl ve složení Peterka, Dvořáková, Němcová a musel zkousnout porážku 20:14 a 20:1, díky které si 8.A, ve složení Uksa, Hanuš, Kučera a Šrámková, zajistila konečné rpvní místo v ta-bulce základní části.
Nic na tom nezměnil fakt, že v druhém toho dne hraném utkání prohrála 4.C se 7.A, kvůli zranění Vítězslava Nováka. 8.A si však přesto udržela náskok 1 bodu.

Vzhledem k tomuto zranění, však 4.C kontumo-vala i poslední utkání Základní části. Čímž klesla na 5. místo. A celkově možná klesne až na 6. kvůli neúčasti v utkání o 5. místo.

 
Zavzpomínali jsme na Františka Peltána

Prvního dubna 2013 by své sté narozeniny oslavil původem jindři-chohradecký četař František Pel-tán, radiotelegrafista odbojové skupiny "Tří králů", pocházející z domu "U Mrkvičků" ve Zbuzanech. Tohoto výročí bylo využito k odkrytí nové pamětní desky na domě a povýšení Ferryho, jak byl František Peltán nazýván, na kapitána in memoriam.

 

Volejbalová Liga Mistrů GVN - houmrovo.gvn.cz/volejbal

Od vydání minulého číslo uběhlo už pár týdnu a i naše Volejbalová liga byla obohacena o vý-sledky 4 zápasů, přičemž 2 z nich byli odehrány zcela, 1 napůl a 1 vůbec.

To první se hrálo 18. března a nastoupily proti sobě týmy Matyáš a Azamat. Matyáš ve složení tří hráčů (Marková, Slámová a Furták) získal první set, když vyhrál 20:17. Druhý set získal naopak Azamat tým, hrající ve dvou (Borovka, Bartoš). Ve třetím setu rozhodl Azamat o svém vítězství, když vyhrál 15:8, tedy 2:1 na sety.

V dalším utkání hraném v pondělí 25. března proti sobě nastoupila 8.A a Roman tým. Ten byl ve složení Peterka, Dvořáková, Němcová a musel zkousnout porážku 20:14 a 20:1, díky které si 8.A, ve složení Uksa, Hanuš, Kučera a Šrámková, zajistila konečné rpvní místo v ta-bulce základní části.
Nic na tom nezměnil fakt, že v druhém toho dne hraném utkání prohrála 4.C se 7.A, kvůli zranění Vítězslava Nováka. 8.A si však přesto udržela náskok 1 bodu.

Vzhledem k tomuto zranění, však 4.C kontumo-vala i poslední utkání Základní části. Čímž klesla na 5. místo. A celkově možná klesne až na 6. kvůli neúčasti v utkání o 5. místo.

 
Zavzpomínali jsme na Františka Peltána

Prvního dubna 2013 by své sté narozeniny oslavil původem jindři-chohradecký četař František Pel-tán, radiotelegrafista odbojové skupiny "Tří králů", pocházející z domu "U Mrkvičků" ve Zbuzanech. Tohoto výročí bylo využito k odkrytí nové pamětní desky na domě a povýšení Ferryho, jak byl František Peltán nazýván, na kapitána in memoriam.

Pozůstatek dob minulých aneb Hon na redaktory

Jen čirou shodou okolností mi při mé následu-jící stížnosti do karet hraje téma dubnového čísla. Čarodějnictví a s tím spojené upalování a hony na zdánlivé čarodějnice tvoří totiž jakousi druhou paralelu k tomu, co už se dlouho – ale hlavně po vydání předchozího čísla Tabu! – děje na gymnáziu. Mým původ-ním záměrem a metaforou bylo přirovnání k manýrám, které před desítkami let šly ruku v ruce s vládnoucím komunismem...

Ale o čem že to tady tak zdlouhavě mluvím? Stručně a jasně to vystihne krásné slovní spojení Svoboda tisku.

Právě březnové číslo totiž nevyvolalo jen zanícené reakce mezi čtenáři ale dokonce i útoky na redaktory. A to pozor! Nepodložené.
Je logické a naprosto pochopitelné, že se všichni redaktoři píšící časopis stávají jakousi základnou a jejich jméno je s časopisem spojeno. Na tomhle místě ale musím ozná-mit, že ne všechno, co je v Tabu! napsáno, je názor redaktorů, šéfredaktorky nebo po-tažmo školy. Člověk by předpokládal, že je to jasné a není třeba to vysvětlovat, jenže... zřejmě je.

 
Úvodník - únor 2013

Od posledního vydání Tabu! – tedy toho ledno-vého – se toho stalo překvapivě hodně.

Gun violence in the US

Když se řekne USA, vybaví se každému něco trochu jiného. Někdo pomyslí na Hollywood, jiný na dusnou Floridu, kdosi si vybaví kosmopolitní New York a dalšího zase napadne Washington DC s Bílým domem a ruku v ruce kráčející americkou politikou. Kromě těchto symbolů je ale Amerika známá i něčím mnohem méně radostným. Něčím, co ji dostává do mezinárodních médií a vyvolává palcové titulky. Totiž tragédiemi, během kterých umírají střelnou zbraní desítky lidí.

Kdybych se vás teď zeptala, zdali si vybavíte nějaký konkrétní případ, předpokládám, že byste po nějaké době jistě vzpomněli na dosti nedávnou, prosincovou událost, kdy bylo na základní škole v Newtownu zastřeleno dvacet dětí a několik učitelů. Možná byste si také vybavili řádění v  Auroře, kdy bylo v srpnu minulého roku při půlnoční premiéře Temného rytíře zavražděno tucet lidí a další šedesátka zraněna.
Tragédie - v Americe jedna z neznámějších, ale u nás trochu méně známá, neboť se už datuje více než deset let zpátky –  v dalším coloradském městě na Columbine High School se stala případem, který donutil 750 tisíc matek k protestnímu pochodu za přísnější zákony pro držení zbraní.
Tyto tři případy jsou jen zlomkem a stručným výběrem, ale všechny mají něco společného. Vyvolaly obrovské emoce, rozhořčení, nevěřícnost a smutek mezi obyčejnými lidmi i politiky. A všechny znovu upozornily na již léta trvající spor uvnitř USA. Spor mezi odpůrci zbraní, kteří vyžadují tvrdší pravidla, aby se zamezilo dalším útokům, a jejich podporovateli, kteří se zbraní nechtějí vzdát, poněvadž je považují za jedinou možnost, jak se při podobných masakrech chránit.

I následující článek, zveřejněný v Guardian 22. července 2012 (tedy pouhé dva dny po střílení v kině v Auroře) se zabývá právě touto pro Ameriku již kontroverzní problematikou držení zbraní.

 
Ptahhotepovo naučení

V jazykulu pro tento měsíc jsme si pro vás připravili novinku – úryvek z textu psaného staroegyptskými hieroglyfy. Jde o tzv. Ptahhotepovo naučení. Ptahhotep (v př. (bůh) Ptah je spokojený) byl staroegyptský vezír (alespoň tak se překládá termín catej, který označuje vysokého úředníka, prvního představitele státní moci po panovníkovi) v době vlády krále Džedkare Isesiho (předposlední panovník 5. dynastie, zhruba kolem roku 2350 př. Kr.), který byl i později pokládán za prototyp dokonalého úředníka a mudrce. Proto se také měl dožít ideálního věku, za který Egypťané považo-vali 110 let. Co se týče Naučení (nebo také Knih moudrých rad do života, jak český egyptolog Zbyněk Žába přeložil termín sebájat), jde o specifický literární žánr, nejtypičtější právě pro starověký Egypt, kde se autor (většinou vezír, mudrc, ale někdy i samotný král) snaží ponaučit svého syna, krále apod. o správných morálních zásadách či ho informovat o stavu v zemi.

Úsměvy na závěr (duben 2013)

Úsměvy na závěr (březen 2013)

Výkřiky do tmy

Ze světa fb
 
Úsměvy na závěr (březen 2013)

Úsměvy na závěr (březen 2013)

Tabu! Školní časopis GVN - Copyright © 2011- Libor Vondráček
E-mail: Sparta.net@seznam.cz