Z pražského Václavského náměstí zmizí do konce tohoto roku veškeré stánky. Bude se to týkat jak trafik a květinářství, tak rychlého občerstvení, kde se prodávají oblíbené opékané klobásy a další pochutiny. V úterý 31. ledna o tom rozhodli pražští radní. Magistrát chce náměstí revita-lizovat a počítá s tím, že do budoucna by tam mělo místo šest unifikovaných stánků.

Extrémní mrazy, které podle meteorologů na několik nejbliž-ších dnů opanují nejen Českou republiku, ale značnou část starého kontinentu, mají svůj původ daleko za Uralem. Tam se každou zimu utváří rozsáhlá tlaková výše, která se jednou až dvakrát za zimní půlrok rozšíří přes střední Evropu až nad Španělsko či Velkou Británii. "Tlaková výše, zasahující do střední Evropy u nás způsobí vyjasnění oblohy a uklidnění větru. Jestliže předtím sněžilo a vyskytuje se proto sněhová pokrývka, začne se zemský povrch rychle zbavovat svého tepla ," popsal situaci mluvčí ČHMÚ Petr Dvořák.

Společnost Samsung nesmí už od loňského září prodávat v Německu svůj počítačový tablet Galaxy Tab 10.1. Podle tamní justice se totiž přístroj až nápadně podobá populárnímu iPadu od Applu. Tento verdikt nyní potvrdil i vrchní zemský soud v Düsseldorfu. Samsung však již dávno na zákaz prodeje vyzrál. Již loni v listopadu představila společnost Sam-sung novou verzi svého tabletu s přídomkem N, která odstraňuje všechny sporné prvky, jež německé justici vadily. I když se tedy Samsung Galaxy Tab 10.1 stále nesmí prodávat, o zisky na německém trhu firma nepřijde.

Máme za sebou jarní prázdniny - vytoužený týden studentů, na který se čeká snad už od Vánoc jako na smilování. Jak jste si je užil vy?

Skvěle (snad jako všichni, doufám), nejdříve jsem vyrazil se ženou na několik dní na lyže a snowboard do Alp a zbytek jsme strávili s dětmi a partou kamarádů na chalupě v Javorníkách na Vsetínsku obklopeni metrovými závějemi.

Na začátek by nás všechny jistě zajímalo, proč zrovna chemie a biologie se stala vaší životní vášní, smíme-li to tak nazvat, a ne třeba matematika, fyzika nebo dějiny umění?

Pana profesora Bohumíra Jonáka, kterého jsme pro časopis Tabu! vyzpovídali, zná na našem gymnáziu téměř každý. Učí především fyziku, ačkoli v předešlých letech měl některé třídy také na matematiku. Potkáváte ho ve třetím patře, většinou na trase kabinet – učebna fyziky nebo kabinet – fyzikální laboratoře, a s trochou štěstí se ho vám podaří také zahlédnout jako dozor na chodbě či jako strávníka v naší školní jídelně. Poznávacím znamením je jeho bílý, téměř vědecky vyhlížející plášť (a ono slovíčko „téměř“ by šlo s lehkostí vyškrtnout), kravata, vesta a kalkulačka. Na kterou tedy v žádném případě nedá dopustit. Proslul svými originálními větami, jako „Vezmi houbu mazavku,“ nebo „Ruka šmátralka vybírá z pytlíčku.“ Mohli bychom o něm napsat celou slohovou práci, ale nač, když se můžeme zeptat přímo.

Předjaří je jedno z nejhezčích období v roce. Tento věčně mladý čas s sebou přináší rozmanité vůně, naději, radost a očekávání. Je to doba, kdy sluneční paprsky příjemně hřejí a nás to táhne ven. Někdo si vyjede na své motorce, někdo na kole, někdo pracuje na zahradě a někdo se jde prostě jen tak projít do přírody.  Ať už se svým volným časem nakládáte jakkoli, rozhodně neseďte doma a běžte se nechat vést tajemnými vůněmi tohoto krásného období.

Mnoho z nás má doma kočku nebo psa, ale málokdo si uvědomuje, že i jeho věrný miláček s sebou přináší rizika v podobě nejrůznějších nemocí.

Někteří z nás to znají moc dobře. V televizi zrovna běží film, stůl s večeří je daleko, takže najíst se u televize je občas jediná možnost. A tak sedíte u televize, baštíte, najednou se tam objeví pěkně nechutná scéna a veškerý obsah vašeho žaludku nespokojeně nadskočí. Pojďme se podívat na film, u kterého byste si asi večeři moc rádi nedali.

Mnohými nenáviděný, jinými milovaný, dalšími nepochopený… I tak se dá mluvit o nové hvězdě na nebi povědomí českých fanoušků pojmenované Example. Zděsila jsem vás? Potěšila? Nebo vůbec nevíte, o co kráčí?  Ale no tak…! Rozšiřte si obzory vašich znalostí o hudebním světě! Tak co je vlastně ten Example zač?

Roku 1951 se pustil Wiliam Saroyan v osobní finanční tísni do psaní knihy, o jejíž budoucnosti si sám nebyl vůbec jistý. Navzdory všem pochybnostem si jeho novela získala srdce mnoha čtenářů a metaforický příběh o „tygru“ byl polibkem od múzy mnoha dalším umělcům.

A máme je zase u nás!
17. března od 21 hodin i v těch nejzadnějších koutech jindřichohradeckého sálu Jitka zazní tóny písní z dílny Vypsané fixy.

Zakřičme jedno velké "yeeeaaah!" 4.C, které se povedl nejlepší maturitní ples, na kterém jsem kdy byl (a to nevynechávám každoročně žádný!).
Takže se klaním a chválím, chválíš, chválíme! Výběr tématu "Kasina" a všech těch věcí okolo (poker, ruleta, PENÍZE) se mi ze začátku jevil jako poněkud nešťastný, ale brzy překvapil. Vlastně hned při nástupu.

již z kraje své skromné odpovědi cítím jistý problém při tomto oslovení, jelikož „anonym“ ve mně evokuje skupinu „Anonymous“, což jsou lidé, kterým fandím a jejichž práci plně respektuji, což se, s prominutím, nedá říci o práci tvé. Tudíž ano, oslovení „anonyme“ zde neber, jako hrdinný mluvčí lidu, ale spíše ve smyslu zbabělče, srabe.

V článku text "Tlakového hrnce".

Že se během posledních let školství v naší krásné republice vydalo na cestu do pekel, si pomalu začíná uvědomovat i ten, kdo se o politiku příliš nestará. Dokud šlo o ŠVP, platy učitelů a všechny takové ty změny, které se studentů zase tolik nedotýkali, bylo nám hej.

Celé to začalo jednoho zimního dne asi před rokem. Soutěž Za Školu vysílaná Českou televizí před kamerami uvítala jindřichohradecké gymnázium v základním kole proti Písku. Náš tým složený ze studentů letošní  7. A (Vlasta Hanuš, Marek Janota a Míša Šrámková)si kladl za cíl postoupit ze základního kola. Plán jim vyšel, jenže postupovali stále dál a dál, až se ocitli ve finále, které s přehledem vyhráli. Ze soutěže si tedy odnesli nejen fotoaparáty, DVD přehrávače atd. spolu se spoustou zážitků, ale také hlavní cenu soutěže, a to zahraniční stipendium v hodnotě 100 000 Kč pro každého z finalistů. A tak Míša Šrámková zavítala na pár týdnů do Sydney…

Tentokrát rubrika Studenti sobě dostojí svému názvu! Budeme se věnovat Studentům z celého světa.  Jedná se o internetovou stránku, která nabízí kontakty na studenty ze všech zemí naší planety, kteří chtějí komunikovat s ostatními studenty, zlepšit se v cizím jazyce, dozvědět se něco o kultuře cizí země a získat přátele z různých koutů Země.

Students Of The World

A jak se tam vlastně dostanete? Stačí do vašeho vyhledávače zadat http://www.studentsoftheworld.info a kliknout v nabídce na položku Penpals of the World. Naleznete tam přehled zemí, kde žijí studenti se zájmem seznámit se. Vyberete si zemi, prohlédnete si inzeráty studentů a odpovíte na ně. I vy sami můžete na stránky umístit vlastní inzerát s vašimi zájmy. Pak už můžete trpělivě vyčkávat, kdo se ozve a pošle vám e-mail. Pár gympláků o této stránce už ví a udržuje kontakty se svými novými přáteli voláním přes skype, psaním e-mailů či dopisů. A co na to říkají?
S projektem students of the World jsem se setkal asi před měsícem. Ze začátku jsem neměl moc důvěru, přeci jen člověk na druhé straně ví, že se s vámi nikdy živě neuvidí… Ale od té doby, co jsem se přihlásil, mám kamarády z celého světa, se kterými si buď píši, nebo volám. Dozvěděl jsem se nové informace, tradice, trendy a poznal různé typy angličtiny. Určitě všem doporučuji se zaregistrovat a občas s někým z jiného státu či kontinentu prohodit pár slov.
„ Mám na studentech inzerát, na který se mi ozvalo zatím pět lidí. S třemi z nich si píšu přes Skype. Píšu si s klukem z Francie, je o rok mladší než já a v létě se chystá navštívit Česko. Ale v poslední době jsem s ním moc nemluvila. Je pro mě těžké rozumět jeho Francouzštině. Pak si píšu s vysokoškolákem z Indie, který studuje životní prostředí a biologii. Bydlí v Bombaji a mluví třemi jazyky. Můj poslední „známý“ je z Nového Zélandu, který mě neustále zve na návštěvu!“
„Zprvu na mail koukáte jako z jara. Jakýsi Sicílian vám píše, že v brzké době pojede do Prahy a s nutností, která se rovná potřebě vody, vás prosí o pár informací ohledně ubytování, památek a cen služeb. A tam mu tedy, stále ještě v domnění, že se jedná o roztržitou Italku (neboť v těchto ohledech je angličtina velice zrádná) odepisuji s připojením nejdůležitějších poznatků z našeho velkoměsta (chudák netušil, že se v Praze vyznám stejně jako on sám). Druhá zpráva je už méně formálnější, ona staženost vyprchává. Tentokrát se bavíme o mezinárodním tématu – počasí. Předem ho varuji, že říjnové dny v našich zeměpisných šířkách budou pro teplem zhýčkaného ostrovana jako pobyt na Sibiři pro nás, Středoevropany. S úsměvem toto varování přechází.  Depeše z hlavního města: „I got fined on the metro cuz i didn't have czech crowns to buy the ticket.“ Druhá: „Yesterday we got lost in the city centre in the middle of the night and had to call a taxi without knowing where we were.“ Při třetí se skládám na zem, neboť dostávám záchvat smíchu (a to doslova): „Was it the "good" weather? I swear I never felt so cold in my life! When we were going to bratislava on thursday night, after 4 days in prague, we fell asleep on the train (we had to change the train at about 2am according to the controller)...My friend woke up at 3.30am and screamed. We had to take the airplane at 8 btw, and when we woke up, everybody was sleeping, no controllers around, nobody to tell us where we were.“Těch pár zpráv za úžasné fotky z Prahy pohledem Itala vážně stojí za námahu.“

Papáš, papám, papáme! A to přímo v Jindřichově Hradci!
Ano, jako téma březnového čísla jsme si nezvolili nic méně otřelého než jídlo.
A co jsme o tom jídle napsali?
V prvním megačlánku si můžete přečíst krátké recenze devíti jindřichohradeckých restaurací.
Dále je připravena anketa o tom, kde jí studenti.
Pak se těště na... řekněme pohled do tajemného světa kuchařek.
Legendárními hláškami a výpověďmi přetéká rozhovor s majitelem Udírny.
A úplně nakonec si položíte otázku: "Co jíme?"

Nezbývá mi tedy nic jiného, než popřát příjemné čtení a dobrou chuť!

Jednoho krásného dne jsme v redakci školního časopisu Tabu! dostali hlad.
Zanevřeli jsme na maminky a všechna asijská bistra. Místo toho jsme vybrali devět restaurací a podniků v našem městě, kde se můžete pořádně nadlábnout. Zamířili jsme tam a stručně to zdokumentovali. Naše postřehy si můžete přečíst níže!

Jsou to záhadné bytosti žijící v hlubinách školy, skrývající se před vnějším světem v temném stínu suterénu. Jsou to zřejmě jedny z nejzáhadnějších stvoření vůbec. Nepotřebují jíst, nepotřebují spát. Jediným zdrojem energie je pro ně zvuk pípnutí, linoucí se ze "Stroje" - speciálního zařízení neznámého původu, které vysává život ze všech, kteří jsou tak hloupí, že k němu přiloží magický klíč...

Domu.           
Nikam, jednou za rok do Padrina.
Ke stolu! (většinou)           

Do restaurace jako návštěvník chodí snad každý z nás, ale jak to vypadá v zákulisí? Na to jsme se zeptali Petra Kadlece majitele restaurace Udírna.

Před sebou mám sýrovou polévku do hrnečku (v neporušeném obalu a v suchém stavu) a v hlavě pár otázek, jejichž odpovědi mi možná po následující měsíce budou připomínat, co jsem se to vlastně chystala pozřít. Staňte se součástí  krátkého amatérského rozboru.

Možná si někteří z Vás - i když asi jen ti nejvěrnější a pravidelní čtenáři Tabu! - vzpomenou, že jsme si minulý rok v květnu zvolili  jako Hlavní téma Nevyléčitelné nemoci. Bylo to velké tabutéma a Vy jste si tehdy mohli přečíst nemálo zajímavých článků. Téma Nevyléčitelné nemoci je ale stejně jako mnohá další neveselé. A proto jsme si pro toto číslo vybrali něco, co by se s trochou dobré vůle dalo nazvat jako recese na květnové číslo minulého roku. Už nechceme být příliš vážní! A z toho důvodu jsme cukrovku, leukémii a AIDS vyměnili za nemoci nám mnohem bližší. Ano, myslím chřipku, angínu, kašel, rýmičku a podobné nemoci, které nás v tomto ročním období často skolí. A právě o nich a o zdraví se dočtete v následujících stránkách věnovaných Hlavnímu tématu!

Papáš, papám, papáme! A to přímo v Jindřichově Hradci!
Ano, jako téma březnového čísla jsme si nezvolili nic méně otřelého než jídlo.
A co jsme o tom jídle napsali?
V prvním megačlánku si můžete přečíst krátké recenze devíti jindřichohradeckých restaurací.
Dále je připravena anketa o tom, kde jí studenti.
Pak se těště na... řekněme pohled do tajemného světa kuchařek.
Legendárními hláškami a výpověďmi přetéká rozhovor s majitelem Udírny.
A úplně nakonec si položíte otázku: "Co jíme?"

Nezbývá mi tedy nic jiného, než popřát příjemné čtení a dobrou chuť!

Jednoho krásného dne jsme v redakci školního časopisu Tabu! dostali hlad.
Zanevřeli jsme na maminky a všechna asijská bistra. Místo toho jsme vybrali devět restaurací a podniků v našem městě, kde se můžete pořádně nadlábnout. Zamířili jsme tam a stručně to zdokumentovali. Naše postřehy si můžete přečíst níže!

Jsou to záhadné bytosti žijící v hlubinách školy, skrývající se před vnějším světem v temném stínu suterénu. Jsou to zřejmě jedny z nejzáhadnějších stvoření vůbec. Nepotřebují jíst, nepotřebují spát. Jediným zdrojem energie je pro ně zvuk pípnutí, linoucí se ze "Stroje" - speciálního zařízení neznámého původu, které vysává život ze všech, kteří jsou tak hloupí, že k němu přiloží magický klíč...

 Do časového rozpětí březnového čísla Tabu! spadají 3 utkání Champions League GVN.
 Prvním utkáním, které tu zmíním, je utkání hrané 20. února mezi týmy 2.BC a 3.BC. Jejich první vzájemné měření sil v lednu vyšlo výrazně lépe pro 3.BC, která vyhrála 7:1. V tomto utkání však již rozehraná 2.BC předváděla od prvních minut mnohem lepší výkon a to se odrazilo i na poločasovém výsledku. Třeťaci sice díky 2 gólům Nováka vyhráli 1. poločas 2:1, ale to byl pro druháky o poznání nadějnější výsledek než v prvním utkání. V druhém poločase ovšem přidal dobře hrající Švepeš gól na 3:1, po kterém sice 2.BC dokázala srovnat, ovšem poslední slovo měl opět Švepeš, který se i díky vstřelení 2 důležitých branek stal mužem utkání.

 Každý sudý rok (od 2013 každý lichý rok) se koná fotbalové mistrovství Afriky s názvem Africký pohár ná-rodů. 16 kvalifikovaných týmů bylo rozděleno do 4 skupin, z nichž jdou 2 týmy do klasického "pavouka.

 Není tomu tak dávno, co se volejbalová liga nesměle rozjížděla. První série zápasů je však za námi a nyní jsou na řadě odvetné zápasy v základní části. Každý tým už s každým minimálně 1x hrát, takže se týmy znají mnohem lépe, než tomu bylo dříve. To se začíná projevovat i na kvalitě zápasů, týmy jsou mnohem více sehrané, některé více a některé méně. V každém případě je, ale vidět posun dopředu. Je pravdou, že organizace občas trochu vázne, dva zápasy musely být pro neúčast týmů kontumovány, ale i to se zdá býti minulostí. Díky znalosti tohoto kontextu se mnohem lépe můžeme orientovat v situaci konkrétních utkání.

Poznali jste, kdo je toto dítko, které nás dnes vyučuje a na jehož totožnost jsme se ptali v prosincovém čísle?
Tak těžké to také nebylo, to přiznáváme.
Ano! Je to Kytka Bartošová!

Když jsem pár měsíců před nástupem na GVN známému říkala, že jdu na gympl, vysloužila jsem si jízlivou reakci: "A co potom? Půjdeš na poštu?"

Po malé pauze, kterou si redakce časopisu v lednu dopřála, se teď vracíme do Vašich rukou s výročním desátým číslem!

Do you like horror, paranormal and adventure movies or TV series? Especially in English?
Yes?
Alright! So I guess you're going to fell in love with The River !

Do 7. A přibyla tento školní rok nová studentka. Na tom by nebylo nic moc zvláštního, kdyby to nebyla studentka z Ameriky. Anna Hilderman (17) z Montany si přijela vyzkoušet žít v našem malém Česku a naše škola měla to štěstí, že ji v září mohla přivítat. Myslím, že všichni, kteří měli tu čest ji poznat, mi musí dát za pravdu, že je neobyčejně milá a přátelská. A navíc už umí docela dobře česky. Takže ani ti, kteří v jazyku anglickém zrovna nevynikají, se nemusí bát ji oslovit ;-).

Nabourat čísi auto...
Ne, to není fajn.
A vzápětí zjistit, že bylo profesora...
To už není fajn, to je jenom v (_._) !

IN & OUT